Anotace: ....
Sám jenž kráčel ulicí
Vstříc poznání sebe sama
Slyšíc pouze tlukot vlastního srdce
Zjistil že už dávno upadl v zapomění
Jen její rodina v něm žijíc dál
V okovech sevřenou ji drží
Nebylo mu cesty zpět
Mohl už jen dále kráčet
Do stále vetší temnoty
Kde snad sám Ďábel ho přijme mezi své...
Jen doufám Niki že to tak není, a či snad pokud ano přeji Ti ať se to brzy změní... Děkuji
08.07.2015 21:58:57 | ztracený 22
....jen její rodina v něm žije dál , v okovech sevřenou ji drží...to je zvláštní, jak mi tohle něco připomíná z vlastního života...
08.07.2015 17:55:36 | Nikita44
věřím, že myšlence v básni rozumím, je hluboce prožitá, nesmírně smutná, plná utrpení... proto se domnívám, že na básni by bylo dobré ještě chvíli pracovat, prosím :-)
mohu-li, dodám, říkává se, že všechny smutky přebolí a nás posílí, nu, já si to až tak nemyslím, zůstanou navždy... ale čas je zasune do míst, která později nejsou tolik na očích, a když se hodně usilujeme, spásu vždycky najdeme.. je to úsilí v nás, jež může změnit temnotu ve světlo, snad, přála bych si, věřím :-)
07.07.2015 07:47:52 | Helen Zaurak
Děkuji za velmi citlivý komentář. Nebylo to psáno jako báseň, proto jsem to dal do ostatních, ale spíš pocit převedený do písemného stavu který jsem potřeboval vykřičet do světa. Vše zlé je i k něčemu dobré. Děkuji za Tvá slova Helenko...
07.07.2015 08:21:15 | ztracený 22