Jen tak mě napadlo, sedám a píši

Dnes ráno jsem jel k lékaři.Jel jsem metrem a udělal jsem dobře, silnice v centru nahuštěné.Ještě mám čas, asi tak dvacet minut a venku je zima, a tak zůstávám v metru kde je lépe.
Sedám si na lavičku akorát tam, kde vyjíždí vlak z ďoury.Vlaky přijíždí a zase odjíždí.Najednou mě napadne.Stačilo by tak málo a je po starostech.Hop a už tě nenajdou.

Důležitá věc však je, že to byla akorát blbá myšlenka, a to je opravdu důležitý dodat, jen blbá myšlenka, která nebyla myšlená vážně.
Díky Bohu ne!, stačilo jednou v životě, a už je to sakra dlouho, jak říkám, Stačilo!
No, a pak kolem mě prošli dva chlapi, kteří zde evidentně pracovali, jelikož vycházeli zpoza tunelu a před sebou otevírali kovové zábradlí.

Naše oči se střetly, jejich oči byli vážné, a mě hnedka napadlo, že si asi říkají, že by to byl další sebevrah?.Ne ne hoši, a doufám, že už nikdy, alespoň já za sebe.
Mám tu ještě sakra práce, a navíc mám prý před sebou ještě hodně dlouhý život, to mi řekla jedna z nejznámějších vědem u nás, a, že ta to umí!
Prý jsem výborné mééédium.
Príma, a jak já k tomu vlastně přijdu, výborné mééédum, kdo o to stál!!, nikoho jsem se o to neprosil, a přece, i v tomhle měla asi pravdu, kartááářka, slavnááá!, a já, místo abych vesele žil, tak mám v hlavě starosti.Co bude, jak bude,..., na hovno!, lepší je nic nevědět, nic netušit.

Mám tu ženu a syna, a bezva tchána, tchýni, a Liter, a lodě, slunce, měsíc, spánek, ranní stávání:-( a pak volný den:-), pohledy na pěkný ženský zadečky, rybičky v jogurtu, ...., je toho ještě hodně, a za to stojí přeci Žít, a to, i když ne každý den je růžový, hlavně nesmí být černý jako černo černá čerň, ale i tak nemusí být ještě všechno ztraceno.