PRACOVNÍ POHODIČKA, FAKT NEKECÁM

Právě jsem se dozvěděl od své ženy, že jdu zítra do práce.Měl jsem tři dny volno, a myslel jsi, že ho mám i zítra.
No jo, povídám ženě, tak jo.V duchu jsem najednou pocítil, že se docela i těším.Nevěříte?, hned Vám to vysvětlím.

No, tak asi takhle.Hlídám na parkovišti v malé, ale vyhřáté buňce, zaparkovaná auta.
Celý den sedím, a skrze velká okna vidím vše co se děje venku.
Občas zvednu závoru čudlíkem, a to většinou ženám, jelikož jsem džentlmen:-), ostatní mají karty, a ti se obslouží sami.
Ráno tedy vystřídám kolegu, chvilku pokecáme, a jdu si udělat kávičku.
Pustím si rádio s českýma písničkama, dám si nohy na stůl, samozřejmě tak, aby mě skrze okno nikdo neviděl, jelikož nohy prý na stůl nepatří, a začnu popíjet kávu.

Po kávičce po ránu, tak nějak hoďku bloumám, a trošku ještě, tak jako by malinko podřimuju, a když káva zabere, tak se většinou dám do díla.
Vytáhnu si z auta rozestavěnou loď a vercajk.
V kuchyńce si připravím šmirgl, laťky, lepidlo, dřevotmel, a pomalu se dávám do práce.
Loď je již skoro hotová, akorát ještě plachty a jeto.
Teď jí jak já říkám vyčinčávám, lepím na ní pěkné ozdůbky, které si sám také vyrábím a to z modulitu.
Máme tam varnou konev, ale jelikož nejsem prase, tak to vařím ve své z domova:-).Pochopitelně, že stíhám i hlídat, jsem profííík:-).

No, řekněte, netěšili by jste se taky do práce jako já?
Konečně mám klídek a hezkého koníčka, tak zatím, vstávám v pět, ráno:-(.:-)