ONA

A ona leží skrčená v koutě a už ani nevidí smysl v tom se nadechnout, nemá sílu se zvednout a nebo vůbec otevřít oči, to ona nechce, chce umřít ale nechce se zabít. Chce svůj vytoužený ráj v nebi ale nechce smrt. Jak může jediná sekunda strhnout most? Jak může jediná kapka zaplavit vesnici? Jeden z miliónů kroků na změnu směru, jeden přešlap na pád, jeden slib pro noc plnou slz. Je možné že malé věci znamenají velké znamení, je možné všechno, svět je krásně zvrácený a zvráceně krásný, jenže občas stačí i sekunda zatmění a život končí.
Ona se ale nevzdala, ví že musí pršet aby byla duha, ví že strom roste tolik let, že Země se točí. Zvedá se v mikině a roztrhaných kalhotách na pouť šedou džunglí, prochází ulice kde jde cítit krev, smutek, zoufalství a nelidskost lidských schránek ve kterých chybí duše. Nevzala si nic, nemá cíl, jen ví že už jí nic horšího nečeká, co dělat když už je na dně?
Rychle prochází uličky temných zákoutí města kde padla její nevinnost, běhá jí mráz po zádech když slyší křik ale neobtěžuje se utéct, můžeš běžet ale neschováš se. Adrenalin jí proudí žilami, kdo ví jestli je tohle její poslední noc? Poslední pohledy na zmrzačené lidi.

Po cestě potkává mnoho tváří, stačí se podívat do oči abys viděl celý příběh, kdo umí v lidech číst ten vyhrál na plné čáře.

Noc barví ulice jinou barvou než paprsky slunce, ve dne vidíš to co se vystavuje, v noci vidíš zbytek, vidíš laciné trosky popotahujíc z cigarety s injekcemi v ruce, vidíš drahé duše levných žen které se prodávají na chodníku protože jim nezbylo nic, každý soudí podle obalu aniž by vůbec otevřel tu zasranou knihu. Lidi vidí to co vidět chtějí, nikdy je nenapadlo že v divadle je i opona za kterou se schovává zbytek příběhu, nebesa nejsou hranice, že existuje něco víc, já kurva vím že existuje něco víc, i ona to ví. Je to jen další zbloudilá duše, ale bloudíme všichni.
A ona je statečná, vydala se na pomoc prostituce a sama dostala do nosu, krev jí teče po celém obličeji ale ona se usmála, uviděla šanci, a bílé světlo na konci tunelu, nechce konec, chce zpět do hry. Ani nechtěla slova díků, utekla dřív než si vůbec uvědomila co se stalo, a teď se jen zahleděla do zbraně kterou zastřelila svalnatého muže se slabým duchem, opravdu to udělala. Měla na sekundu moc kterou využila, měla možnost které se chopila, náš život nám dává nespočet možností a otevírá nespočet dveří, je na nás jestli zůstaneme stát v chodbě.
A to nezkrotné vlčí dítě noci utíká, myslí si že jí nedohoní myšlenky, běží podél vody, a jen poslouchá její šumění, mizí tím všechny problémy.
Načerno nasedá na první vlak a jede do nekonečna a ještě dál, kdo ví co jí osud přinese, malá holka s velkým potenciálem, která jde tam kam jí vítr zavane.