A bude líp...

Přiznám se, že jsem dneska chtěla spíše relaxovat, ale velice mě potěšilo, že se mezi vámi našel jeden človíček, kterého zajímá, jak můj deník pokračuje (možná to spíše byla sarkastická poznámka, kterou chtěl autor naznačit, že by rád věděl, co ta trubka – jako já – zase vymýšlí… ale těžko říci… sama nevím, jak to bylo myšleno a ani mi nepřísluší to hodnotit). Nicméně musím konstatovat, že mě to dost silně motivovalo sdělit vám všem, jak na tom momentálně jsem. Po dlouhé době mám velice dobrou náladu, možná k tomu přispělo také to, že jsem dnes zase úspěšně splnila další zkoušku, tentokrát z trestního práva. No jo, jak jinak… musím se přiznat, že studium mi jde a vždycky se mě zmocní takovej krásnej pocit, když můžu zkoušejícího oslnit svými znalostmi… Když nad tím tak přemýšlím, tak tuhle „úchylku“ mám vlastně už od základní školy. Rodiče mě totiž nikdy nedocenili a pak mi dělalo strašně dobře, když mě v první třídě chválila paní učitelka, jak jsem chytrá a šikovná, milá a hodná a jak mi vše jde… A tahle potřeba uznání mě pak doprovázela až ke státnicím. Jediné, co mě trochu mrzí, že moje vědomosti, znalosti a intelekt jsou v současné době jaksi nevyužity. Tolik jsem věřila tomu, že když budu pilně studovat, že mi to jednou k něčemu bude, ale opak se stal pravdou. Možná si nikdy nepřestanu vyčítat, že jsem si před rodiči neprosadila studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, ke kterému mě nabádaly všechny učitelky na střední škole a místo toho jsem šla na přání rodičů (kteří mě tenkrát nechtěli pustit do Prahy)na Univerzitu J. E. Purkyně do Ústí nad Labem. Na druhou stranu, co by se na tom všem změnilo? Obor ekonomického směru je v dnešní době asi opravdu k ničemu a je jedno, jestli jste titul inženýr získali v Praze nebo v Ústí. Já to vidím i svých bývalých spolužáků… ti, kteří mají rodiče papaláše, tak těm je hej, dobré místo mají a nikoho nezajímá, že vůbec mohou být rádi, že studium dokončili…. Ale jinak většina ostatní „prostých“ lidí bez konexí, dopadla obdobně jako já… Čili, jak jsem dopadla já? Jako blbá prodavačka :-D Z tohohle důvodu studuju ještě další školu, obor sociálně-právní činnost a věřím, že s tímhle uplatnění najdu… Už teď mi bylo nabídnuto místo v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, ve kterém působím jako dobrovolník… Jenže on je tak trochu problém s tím, že se čeká na to, až jak dopadnou dotace… takže mi nezbývá nic jiného, než také trpělivě čekat. Ale já tu práci dělat chci… dneska jsem tam zase byla, a cítím se tam moc fajn. Sice na mě spousta lidí kouká skrz prsty, když jim svěřím, že se ve svým volným čase věnuju tomu, že doučuju malý cikáňata, dělám s nima výtvarný aktivity, hrajeme hry a spoustu dalších jiných činností. Asi jsem divná, ale mě to prostě naplňuje a navíc to vidím jako velmi smysluplné… ono většině lidí nedochází, že se jedná o děti, které jsou ohrožené sociálně-patologickými jevy a nebýt činnosti těhle nízkoprahů, tak někde něco rozbíjí, flákají se nebo kradou… No to asi rozeberu podrobněji jindy, to bych se zase dostala do úplně jiných úvah a to se mi teď nechce řešit. Taky jsem tak trochu unavená (a musím se pochlubit, že né společensky) Takže si po dlouhý době pustím pěknej (teda alespoň v to doufám) filmík a budu prostě relaxovat :-)