Jak jsem zase uklouz na mé cestě

Byl květen 2015 – já byl ponořen do začínajícího vztahu s krásnou a milou dívkou, která ve mě opět probouzela život, a zároveň jsem se cestami osudu dostal k dělnické partě stavící dřevostavby na zakázku. Zažíval jsem takové malé znovuzrození – o ničem jsem nepochyboval a šel do všeho možná až moc po hlavě – ta dívka byla něčím zvláštní, asi svojí prostou ženskostí, kterou u žen dnes tak postrádám. Každý den byl jiný …… neopakovatelný………..buď jsme tak leželi u splavu ……..v tureckém sedě, jsme si jen tak mlčky hleděli do očí a kouřili vodní dýmku v tajemné čajovně …….. a každý den se vášnivě milovali, všude kde to šlo.
Práce dělníka mě bavila …. bylo to zase něco úplně jiného než co jsem doposud dělal. Pracovali jsme sice od rána do večera, ale já čas vůbec nevnímal. Začínalo léto …. slunce mě při práci hřálo do zad a já každý den zažíval extázi ze svobody, kterou mám. Přál bych každému zažít ten pocit …. opírat se o čerstvě položený trám krovu …. pozorovat západ slunce a jíst při tom třeba jen pitomou housku se salámem. Vypláceni jsme byli každý čtvrtek a od pátka do soboty jsem měl čas …. jen pro sebe a mojí lásku ---- byla to neopakovatelná doba. Dělal jsem to co mě do jisté míry bavilo – peněz jsem měl tak akorát a bavil jsem se láskou. Ale jak to tak na tom světě bývá – všechno krásné jednou končí.
Partu dřevařů jsem tvořil já – potom dejme tomu majitel stavební mikrofirmy a jeho skorozeť … bývalý přítel jeho dcery. Už od prvního dne mé dělnické kariéry …. na mě onen skorozeť působil zvláštním dojmem ….. říkal o sobě, že je ryze přírodní člověk …. ovšem kouřil jednu cigaretu za druhou a každý večer na ubytovně dal minimálně osm piv. Bál jsem se, že mezi ním a mnou zřejmě časem dojde ke konfliktu a nemýlil jsem se. Jeho útoky na mou osobu, byly zpočátku nenápadné ….. byl jsem si vědom toho, že sem tesař asi jako on vyučený zedník …. úředníkem. Z počátku jsem tedy tyto útoky bral jako drobné výkyvy v náladě nevyrovnaného člověka a přecházel jsem je …. někoho by to odradilo, ale ne tohohle raracha ……. značně přitvrdil a začal mě dosti zjevně shazovat před majitelem stavební firmy. Nikdy jsem nebyl zvyklí žalovat a tak jsem si řekl, že vzniklou situaci vyřeším sám …. pěkně z očí do očí. Jednoho dne odjel majitel firmy pro OSB desky a vznikla příležitost si promluvit. Dali jsme si pauzu na kafe a mlčky jsme seděli na základech rýsující se dřevostavby. Dlouho jsem neotálel …… otočil jsem se na raracha a pěkně do očí mu řekl, to že se mi nelíbí jeho chování ke mě ….. chvilku dělal, že neví o co jde a tím celý rozhovor skončil. Dle mého názoru ….. by toto mělo zůstat mezi muži ….. asi něco jako …. sláva vítězům a čest poraženým ……. vítězové jsou vítězi a poražení jsou poraženými ……… a v prosté mužské logice již není třeba dále diskutovat … prostě to tak je. Opravdový muž přijme své vítězství bez ovací a podá ruku poraženému a pokud je i poražený opravdovým mužem …. přijme svou prohru, jelikož ví, že udělal vše … co bylo v jeho silách.
Druhý den již samozřejmě o všech věděl majitel firmy …. a já byl za toho, kdo na pracovišti vytváří negativní prostředí. Od té doby šla ona pohádka už spíše z kopce ….. práce dělníka mě pořád bavila, ale každé další ráno jsem šel na staveniště s větším odporem. Věděl jsem, že co týče samotného přínosu majiteli stavení firmy …. jsem já asi ten poslední důležitý článek a na lidskost se zde moc nehrálo …….. ve finále zase nakonec šlo jen o peníze. Po dalším konfliktu s rarachem, jsem od firmy odešel ….. práce je jedna věc a důstojnost druhá. Žádné zaměstnání … žádný člověk … by pro Vás neměl mít význam …. pokud Vás nutí popřít Vaši důstojnost a hodnoty, které uznáváte.
Jsem skromný člověk …. každý den na stavbě jsem si dal k obědu pouze polévku s chlebem … a i když jsem měl stálé zaměstnání – vždy jsem se snažil šetřit a žít skromně. Pokud chcete přežít či žít v dnešní době s čistým štítem, případně se štítem na němž je zaschlá krev těch, kteří Vás nutili nebýt člověkem …………… musíte se naučit být opravdu svobodní a skromnost s určitou disciplínou je k tomu klíčem. Sám bych nevěřil tomu …. jak to, že si k obědu dáváte každý den jenom polévku …. může někoho provokovat, ale je to tak. Tím, že se naučíte skromnosti – pro Vás peníze a okolní svět dostane úplně jinou dimenzi --- můžete jí mnohonásobně zvětšit …… pokud pochopíte, že něco vlastnit je v podstatě nesmysl. Jak můžete něco nebo někoho vlastnit ….. je to skutečně Vaše ….. tím že umřete, umře Váš byt či dům s Vámi …… ne ………….. věci nejsou Vaší součástí --- jsou to věci, domy auta, které můžete určitou etapu Vašeho života používat, ale nejsou Vaše. Stejně jako Vaše žena nebo Váš muž …. je skutečně Váš nebo Vaše ….. to, že máte papír, který Vám v současné legislativě něco zaručuje ….. Vám ovšem nezaručuje to, že daný muž či žena s Vámi zůstanou navždy ….. maximálně když natáhnete brka ….. bude se vědět, že jste byl muž támhleté ženy a bude se vědět, že všechno co jste vytvořil se má dát té ženě, ale to je vše …… už nikdo nezkoumá jestli jste se měli rádi …. jestli jste si byli věrní …. to už nikoho nezajímá ……. mělo by tedy význam se brát ? --- věřím tomu, že ano, ale vzít si někoho můžete i bez papírů a bez té parády, kterou potom dáváte půl roku na facebook ………… můžete jít na nějaké pěkné místo a říct si – miluji tě a dokuť budeme šťastní buďme spolu……. jistě žijeme, ale v právním světě a manželský svazek byl povýšen na kus papíru – proč ne, ale myslíte, že je nutná ta paráda.
Když se člověk oprostí – zažívá tu pravou svobodu – co potřebujete k životu, aby jste byly mohli žít – jídlo teplo vodu a sex. A co botřebujete ke štěstí …. milovat, dělat co Vás baví a být s přáteli ….. kdybychom jako lidé byli schopní a dostatečně silní na to … uchopit pravou podstatu výše uvedeného …. svět by se změnil a byli bychom svobodní … snad i šťastní. Nejsou špatné ani dobré věci – ale záleží na úhlu pohledu ….. jak s nimi naložíme a jak je použijeme. Peníze dnes ovládají svět …. původně mělo jít o ulehčení směny zboží , jejichž hodnota byla kryta reálnou hodnou a množství zlata, které se dříve používalo jako platidlo. Dnes už je v oběhu daleko více peněž než je zlata na této planetě --- jde o novou komoditu – něco co vytvořil člověk. Hodnota peněz je ale relativní – stejně jako hodnota zlata. Zlato mělo a má spíše dekorativní charakter, dnes je využíváno v elektronice, ale pro naše přežití či žití je nepodstatné --- … stejně jako peníze --- ovšem je zřejmé, že člověk je od prapočátku ochoten platit za krásu …… za krásné ženy auta šaty domy ………….přičemž vše co opravdu potřebuje může dostat zadarmo. Představme si, že by systém zkolaboval …. co by pro Vás bylo opravdu důležité ??? – jídlo teplo voda sex láska. Představte si, že by jste měli jednu bundu jedny kalhoty do doby než se Vám rozpadnou --- starý auto …. jenom jako dopravní prostředek …. chápu trochu extrém, ale jenom si to představme ---- využívat věci k tomu k čemu opravdu jsou …… zahodit EGO …. mít rád sám sebe a nestarat se o to co si o mě myslí ostatní. Dnešní společnost je založená na strachu --- nejsem in, nemám moderní účes, co bude s mými dětmi když umřu, když nebudu chodit do práce nebudu mít na nájem a jídlo, ale je toto opravdový život ….. ve strachu.
Když jsem odešel od dřevařské společnosti – přemýšlel jsem co dál … byl jsem bez práce ovšem s novou láskou v nové společné domácnosti …. nějaké peníze jsem měl opět našetřené a tak jsem se nechal zase chvilku unášet osudem. Byl jsem relativně šťastný …. bylo to v období vánoc – a tak jsme pořád někde jezdili po známých ….. milovali se …… sportoval jsem ….. namaloval jeden obraz. Začátkem ledna na mě přišla krize --- opět jsem si na sebe začal vyrábět mé oblíbené stereotypní vězení ve stále opakujících se stejných týdnech ….. vrátila se ke mě moje kámoška deprese a já se začal nudit a neměl do ničeho chuť. Všechno mi přišlo složitý – chtěl jsem zase psát a malovat, ale nebyla inspirace a věděl jsem, že se tím neuživím --- nová láska toužila po domě a velké zahradě a já byl nejšťastnější … když jsem nemusel nic řešit …. miloval se s ní na rozvrzané posteli a večer jsme popíjeli vínečko a smáli jsme se. Dopoledne v mém malém bytě se stávali čím dál tím delší …. všichni byly někde v práci a já pořád přemýšlel nad tím co převratného vymyslet, abych vydělal peníze …. na dům zahradu ….. krásnou svatbu a stal jsem se zajatcem světa mých ideálů a reality ve které jsem žil.
Začal jsem shánět práci --- www.prace.cz www. jobs.cz a už jsem to tam začal posílat …. můj životopis na relativně dobře placená místa ….. zároveň jsem opět začal popírat sám sebe, lhajíc si do kapsy o tom, že se zase na chvilku stanu součástí systému a budu bojovat za to aby byl lepší. Nakonec jsem prošel několika accesmenty s tím, že jsem je v podstatě nechtěl vyhrát a paradoxně je vyhrával. Nakonec jsem vzal místo v jedné pojišťovně jako specialista péče o zákazníky – jehož úkolem bylo prodloužit smlouvu se zákazníky, kteří dali výpověď. A už sem byl zase v tom …… v tom kde sem už nikdy nechtěl být --- rádoby dobře placená práce / stravenky / třinácté a čtrnácté platy / benefity / firemní intranet a časopis, jehož příští číslo zdobila má fotka jako nadšeného nováčka. Přítelkyně se zdála být šťastná a začala vybírat místo pro svatební hostinu, která se odhadem šplhala k desetitisícům. Mě se před očima začala rýsovat budoucnost o kterou jsem nestál. První dva týdny jsem v nové práci přežil, jelikož jsme byli školeni na produkty pojišťovny, ale s prvním hovorem kdy jsem měl někomu cizímu cpát produkt, o kterým sem si myslel své …….. jsem dal výpověď. Radši než takhle tak asi nijak ….. takže sem dneska napsal zase kus o svém životě a mám dilema jakým způsobem se zapojit do systému --- nebo už navždy být mimo něj.