Týdenní raportík

Nedělní

Neděle je oddechový den a já v neděli také odpočívám. Jen oběd jsem musela uvařit, to za mě nikdo neudělá. Dopoledne jsem stihla podívat se na Toulavou kameru, tu sleduji, když to jde, každou neděli. Mám ráda různé reportáže a zajímavosti z celé naší republiky.

Oběd byl v troubě – masové závitky v anglické slanině se pomalu pekly na smetaně a brambory jsem měla nachystané hned od rána. Do polévky jsem už pak jen zavařila domácí drobení. Po obědě jsem se chtěla vypravit někde po okolí sídliště a natrhat si kytičku třeba červeného jetele do vázičky. Ovšem sucho nějak lučním kytkám nepřeje, jetel byl suchý a už docela škaredý. Dařilo se snad jen svlačcům a žebříčku. Takže kytička jetele nakonec nebyla. Mám ráda jednoduché kytky, které dávám k fotkám těch, co už jsou v nebi. Tak snad se poštěstí v dalších dnech, kdy jsou slíbené deště.

Pondělní

Hned po ránu po snídani jsem si zašla pro lámankový chleba, který mám ráda.  V 9 hodin dopoledne už měli poslední dva a u nás na sídlišti jej mají jen v jednom obchodě. Tak jsem byla ráda, že jsem jeden ukořistila. Byla jsem doma sama, muž se vrátil až odpoledne. Nemusela jsem tedy vyvařovat a snědla jen misku polévky, která zbyla od víkendu a misku ovesné kaše s trochou medu. v horkém dni to úplně stačilo. Odpoledne jsem chvíli seděla u počítače, protože dopoledne  v pokoji kde komp máme praží slunko a je tam nedýchatelno i se spuštěnými žaluziemi. Odpoledne mi pak zavolali ze společnosti RWE s nabídkou přestupu odběru energií k nim. Nevím jestli jejich nabídku využiji, ale určitě nebudu nic zařizovat po telefonu. To přímo nesnáším. Určitě budu chtít domluvu na pobočce, pokud se k tomu tedy rozhodnu. Večer se začala zatahovat obloha, vypadalo to na déšť. Ovšem zapršelo u nás až ráno.0dpoledne jsem ještě chvíli sledovala televizi, pak něco málo snědla a docela brzy jsem si lehla s knihou a četla do pozdních večerních hodin.

Úterní

Ráno mně vzbudil prudký déšť a cinkání klíčů, když se muž vracel s pejskem z venčení. Bylo něco po šesté hodině. Pak byl  klid, chvíli jsem ještě ležela a kolem sedmi jsem vstala. K snídani jsem si vařila čaj, namazala tři malé chleby máslem, nachystala léky a nalila si do skleničky asi deci podmáslí, protože ho piji vždy až trochu zteplá, ne hned z lednice. Ještě než jsem se nasnídala jsem uvařila jablečný kompot. Po snídani jsem nachystala brambory do misky s vodou aby se dobře škrábaly. Asi po hodince máčení jsem je oškrábala a připravila na vaření. Sekaná byla v mrazáku a polévka v lednici. Takže oběd byl nachysatný hned ráno.

I když dopoledne pršelo bylo stále dusno. Před polednem déšť ustal, tak jsme s mužem zajeli na středisko pro recept na léky pro nás oba a pak na hřbitov, kde jsem zapálila velkou svíčku co hoří minimálně tři dny, protože moje maminka by se zítra dožila 92 roků. Domů jsme přijeli v 11 hodin oba propocení, protože venku je opravdu nepříjemný vzduch.

Oběd byl za chvíli připravený a když jsme se najedli, tak jsem umyla nádobí a nechala uschnout na utěrce, muž si uvařil kávu, já čokoládu, ale až později. Pak byl chvíli čas na čtení a trochu odpočinku. Ještě v kuchyni uklidit už suché nádobí a odpoledne mám volno a nic neplánuji. Jen na večer připravit salát z červené řepy, který ovšem málem skončil v koši. Řepu jsem si dala vařit a zapomněla na ni a málem ji připálila. Naštěstí jsem se vzpamatovala dřív než došlo ke zkáze.

Středeční

Tento jsem den dopoledne prožiji přípravou oběda, bude něco rychlého, protože hned po dvanácté hodině musím vyrazit k lékaři, jsem objednaná na 13 hod a chci tam přijít né na poslední chvíli. pak se zastavím na úřadě, tam to vždy trvá docela dlouho, ale musím tam. Naštěstí obě instituce, tedy lékař i úřad, sídlí těsně vedle sebe.

Až to vyřídím, tak se chvíli projdu po městě, možná zavítám chvíli na lavečku k řece a teprve potom zase domů. Tohle všechno musím vyřídit sama, protože muž bude zařizovat něco jiného.

Jsme oba v invalidním důchodu, nemáme vnoučata, protože syn nám zemřel. Bohužel ostatní blízcí příbuzní jsou v jiných částech republiky, tak si jen občas telefonujeme. Ale život musíme brát takový jaký je.

Čtvrteční

Dnešní den začal deštivým ránem, pršelo docela vydatně. Plánovali jsme zajet do lesa, protože v posledních dnech dost pršelo a houby by mohly už růst. V dešti jsme tedy nejeli, před obědem jsem zašla jen do knihovny.

Pak se však počasí umoudřilo, už nepršelo, tak jsme se do lesa přece jen vypravili. No dlouho bez deště nevydrželo, později se rozpršelo, zmokli jsme jak hastrmani, našli jsme pět suchohřibů, dvě babky a jednu červavou a dva hnědé. Nic moc, ale aspoň něco do polévky.

Po návratu všechno mokré oblečení hned oprat a boty potřebují pořádně umýt taky a pak vysušit.

Páteční

V pátek vždy nakupujeme co je potřeba, chyběly hlavně brambory. No koupili jsme trochu v penny za 10,- Kč kilo, ale umyté a pak trochu ve stánku za 17,- Kč, ty nebyly osprchované. Neumyté se lépe škrábou. Pak ještě nějaké další potřebné věci, hlavně garnýžovou tyč, konzole a kroužky na záclonu. Muž se chystá upravovat garnýže. Tak zatím zkusí jednu. Taky se mi zlomilo držátko na měchačce na brambory,bylo z umělé hmoty, tak jsem přikoupili topůrko na sekerku a z něj mi manžel slíbil vyrobit nové držátko. V neděli budou šťouchané brambory, tak snad už opraveným šťouchadlem je připravím. Taky jsem koupila himalájskou sůl růžovou, jednak do jídla a taky jsem si dala večer trochu do koupele a bylo to velmi příjemné.

Sobotní

Den začal zamračeně a chladně, ale nepršelo. Byli jsme domluvení  na návštěvu místního letiště, kde byl den otevřených dveří nebo spíše otevřeného letiště. Počítali jsme sice s bohatším programem, ale vstup byl zdarma, tak jsme tam pobyli asi dvě a půl hodinky. Byla tam letadla historická, současný vojenský vrtulník, gripeny předvedly trochu akrobacie. Taky se tam dalo podívat na docela dost modelů letadel, aut i v pohybu. A již tradičně stánky s občerstvením, perníky, trdelníky, štramberské uši, taky něco pro modeláře. Ovšem všechno dosti drahé.

Po návratu domů jsme něco málo snědli, vypili kafíčko a zbytek dne už věnujeme odpočinku a relaxaci.