Podvečer v hospůdce

 

 

Začíná nedělní podvečerní pohodička v malebné hospůdce. Scházejí se první hosté jako obvykle a roztáčí se čerstvě naražený soudek piva. U stolu v rohu vysedává velká skupinka starých kamarádů a padá jeden fórek za druhým.

 

„To neuvěříte, pánové, jaký mi moje vyvolená doma dělá peklo.“, prolomí ticho jeden z nich.

„To už spíš zase na gauči?“, zasměje se vdovec z levé strany stolu.  

„No, tam spim už od minulýho tejdne, ale to sem vyprávět nechtěl.“

„No tak to dopověz.“ pobídne ho znovu vdovec a upije ze svého půllitru.

„Začala mi normálně vyhrožovat!“, zakroutí hlavou muž.

„Ale prosimtě, jak ti může vyhrožovat, vždyť ty seš hlava rodiny, tak si zjednej pořádek!“

„No prej jestli se nesrovnám a nepřestanu sem chodit, tak na mě pustí znova to zvíře!“

„Jaký zvíře?“ zasměje se chlapík po pravici.

„Mojí tchýni.“

 

Hospodou se rozléhá hlasitý smích. Hostinský odchází na dvorek zkontrolovat pečené selátko a po chvíli se vrací s blaženým úsměvem na tváři.

 

„Pánové už to bude!“, vesele si mne ruce, jak dnes znovu utrží.

 

Začne se podávat večeře, ale v tu chvíli se zvedne jeden mládenec od stolu.

 

„Kampak, my nebudeme selátko, chlapče?“ udiveně na něj pohledné hostinský.

„Dneska ne, žena na mě čeká s večeří.“, pousměje se mladík.

„Je vidět, že není ženatej dvacet let. U nás vždycky dostane první kocour a potom teprve já“, stěžuje si jeden čtyřicátník od stolu.

 

„To moje žena je tak hodná, že když přijdu pozdě domů, mám už gauč vždycky rozestlanej.“

 

Hospoda se znovu smíchem otřásá v základech. To už se ale servíruje grilované masíčko s chlebem a za výčepem cinká další runda.