výkřik

probudil jsem se
je div, že jsem včera usnul
musím jít 
po práci návrat domů
ticho čtyř zdí
prázdno, i když je zde plno věcí

křik mých myšlenek nikdo neslyší
a nemám, komu bych zavolal
nechci ublížit těm, kdo mě mají rádi
ani té, která mě miluje
slova drhnou v hrdle
a kašel je ze mě nedostane 
stejně by je nikdo neslyšel
a nerozuměl by
takže se vrací
a jak bludný holanďan uvíznou nevyslovená 
ztracena navěky

slzy stékají po tváři
jak potoky v poušti
zaschnou dřív než svlaží vyprahlé rty
a bušení krve ve spáncích
jsou jen údery na kovadlinu
kde se netvoří, ale ničí

dech mám přerývaný
často jej musím zadržet
i když potřebuji zoufale vzduch


už nemůžu dál
už nemůžu

kdy bude konec?