CHLAST JAKO ANTIDEPRESÍVUM.

Nemít svojí ženu, tak už je se mnou asi konec.Konec?, konec čeho?, života?, přežívání?, sám nevím, snad jsem jenom kapku vyčerpaný.

Nemít ženu, tak to co mám bych prodal, koupil srub,
ano srub, a zase tam, v Karlickém ůdolí, bez světla, bez vody,
s kamny a potůčkem pod pěti schody.
Koupil bych mraky barev a maloval, a maloval, a maloval.

O víkendu by přijeli zase mladí, s chlastem a s ůůůlevou,
že už můžou vypnout,
že už nemusej poslouchat manažéry, lobisty, kund.... , v kravatách a vyleštěných botech,
že si můžou zařvat, vožrat se, proskočit ohněm, vyřvat svou bolest do hlubokého lesa.

Ano, známto také, a Jakááá to byla ůůůleva, Jakááá to byla ůleva, neposlouchat ty kecy o SSM, o schůzích a plnění plááánů,
pořád stejný KECY, KECY, KECY,
Stejný KECY jako dnes, v bledě modrém.
Zlodějna, lobisti, pokritci politici, čachry, celebrity debility,
reklamí kraviny - Čum a Kupuj Ty Osle,
ať můžem vysát tu poslední kapku tvé krve.

A v krámech?, již žádná Česká píseň, ani italská, ani francouzká, ani španělská,
pořád dokola ta zasraná angličtina.
Mladí mi dnes připadají tak trochu jako Hitlerjugend za Hitlera,
zhlouplí věčnou Germáááánií,
dnes zblblí angličtinou a věčnou Jůůůesej.
Oni za to nemůžou, ostatně ti z Hitlerjugend za to taky tenkrát nemohli.

Oheň už hoří,
no, a pak si k nim sednu, místo štětce vezmu kytáru, a všichni Řvem,
a je nám krááásně,
a oheň hřeje, dřevo praská, Karel zvrací,
já to znám,
prostě paráááda.