Barevný říjen už je pryč, hezké podzimní barvy se ztrácejí a příroda tak trochu bledne, někdy spíše šedne. Přehoupl se listopad a první adventní neděle klepe na dveře.
Když jsem byla dítě, tak jsme advent doma neslavili, já tenkrát vůbec nevěděla o co jde. S přibývajícím věkem jsem toto období začala mít ráda, Vánoce se totiž nezadržitelně přiblížují, na náměstích se rozsvítí vánoční stromy, město je pěkně vyzdobené, skořicí a badyánem se rozvoní adventní punč. Jen škoda, že Mikuláš už není co býval.
Každopádně bychom advent a i Vánoce měli prožívat bez nákupní horečky, bez stresu a shonu. O tom přece svátky vůbec nejsou. Je úplně jedno jestli posedíme se svými blízkými u čaje a koláče nebo pár kousků perníčků či vanilkových rohlíčků. Prohýbající se stoly nedělají ty nejkrásnější svátky v roce a už vůbec nejde o prázdné peněženky a zničené hospodyňky, ale především jde o svátky lidí.