Růst

Změna stavu okamžiků? Změna náročná pro sebe sama či pro okolí?

Nastavené zrcadlo stále opakující "Ty jsi se tak změnila! Předtím jsi byla pokornější, chtěla jsi jen pracovat a teď jsi sebevědomá!" Šéfovi Danovi na to v zápětí s vytřešťenýma očima odpovídám. "Ano, Vědomá sebe sama." Vidím tváře zkoumající mé znovuzrozené nejspíšli nalezené já. Teď se cítím naplněná! Mé srdce plesá. Jen pro okolí je to sousto k přežvykování.

Vnímat minulost jen rok starou. Wau, oni mají pravdu ohromný pokrok. Sebeláska, vědomá přítomnost, rozum a pročištění myšlenkových proudů. Jsem na sebe pyšná a šťastná. Všeho čeho jsem docílila, za vše co kolem sebe mám stvořené a za to co přitahuji.

Děkuji vševědoucímu vesmíru soustavy kvardrantů perseidů hvězd za možnost bytí teď a tady.

"Padá hvězda" volám na ostatní z party posedávající a rozjímající u pivních krýglů.
"A co jsis přála? Pravda, to se neříká." Dan hbitě odpovídá.
..... chvíle okamžiku zraků v oblacích a jen dodávám v rytmu větru " To co vždycky... Ať jsem šťastná. Pro nic jiného na světě tu nejsme. Tím naplníme své poslání."

Ikdyž je to s nimi náročné, není to práce, ale rodina, propojená stánkařením a festivalovým lepidlem.

I Vám vděk trpělivosti, za důvěru a lásku ke mne směřující.