Chybí mi

Koukala jsem na ty lidi, které jsem považovala za své přátelé, a teď je viděla odcházet. Cítila jsem se sama a nemohla chvíli popadnout dech. Co se to semnou stalo? Proč tu teď není nikdo, kdo by mě objal? Proč tu není babča? Pohladila by mě po tváři a řekla by mi, že jsem silná a zvládnu cokoliv. Tak proč teď sedím na kolenou a klepu se zimou samoty? Jak jsem se mohla, tak moc změnit, že už se ani nepoznávám? Kde zmizela ta holka, která byla mnou? Vím, že je pryč, ale chybí mi. Chybí mi teplo v jejich očích, její síla, její otevřenost a laskavost. Chybí mi.
Ve vzpomínkách byla tichá a lehce směšná, ale vždy se snažila všem pomoct, ale nikdy nepomohla sobě. Doufala, že když zachrání ostatní, spasí tím sebe, svou bezelstností, připoutala k sobě lidi, kteří ji využívali a hráli si s jejím srdcem, které bylo více křehké než schránka, ve které ji schovávala. Po několika pádech a bodnutí do zad začala tišit své slova. Začala se schovávat před světem a před lidmi a doufala, že ji nenajdou, že nikdo nepronikne jejími zdmi, které si tak dlouho okolo sebe stavěla. Ale zmýlila se, když si myslela, že pod její hnědou kšticí ji nikdo nikdy nenajde. Snažila se být neviditelná a dařilo se jí to dlouho. Ale „přátelé“ se vždy najdou a zboří to opevnění, které si kolem sebe člověk staví. Snažila se být ledová a nenechat dveře otevřené, ale oni se tam stejně dostali a když to nejméně čekala, tak ji ublížili. Změnila se. Už nikomu nevěřila. Nechtěla. Umřela. To dítě v ní zemřelo a ona už nechtěla být naivní a směšná. Byla stále tichá, ale chladně ledová. Slunce už ji nehřálo tak, jak kdysi, ale vnitřně ji děsilo. Uzavřela se do pokoje svých čtyřech stěn a vyhýbala se lidem, které znávala. Pro ni ti lidé už nebyli, zemřeli s tím dítětem, kterým ona sama bývala. Už to nebyla ani osoba, byl to ledový šutr, který kdysi byl plný něčeho krásného a vřelého. Ale lidé vždy zničí vše, co by jim nemuselo přijít vhod. Ničí a využívají. A ona si přísahala, že už jim to nikdy nedovolí, že už ji nikdy neublíží. Kdyby mohla změnila by svůj život a snažila by se bojovat za svůj život. Za svou naději a za lásku. Ale svět nikdy nebyl lehký a vždy ji pod nohy házel klacky. Snažila se, ale snaha nestačí. Chybí mi, ze všech lidí mi chybí nejvíce.