List

Vítr mě odvál jako list stromu v podzimu,
do kraje velkoměsta . Kde jakoby si nebyl a nikdo tě neviděl.
Chybí mi kořeny,ty kořeny na kterých bych tak ráda ležela, než přikryje mé srdce mráz.
Na velkém stromě rosteme, plni síly a hrajíc všemi barvami- šťastni. Však odděleni od něj ztrácíme se, jsme pouhou tečkou v knize života , kterou doposud psal někdo jiný.
Vše se mění z listu jste písařem, stromem je papír a kniha stala se našim domovem, naší matkou , kde rady píšeme si sami.