Můj den

Den jako každý. Myslíte si, že máte vše pod kontrolou.

OMYL

Nepoznáte, když vám stojí za zády. Necítíte, jak vám jeho jedovatě ledový dech dýchá za krk.
Až je pozdě.
Protože se prstem dotkne vaší hlavy. Bez varování. Zespodu. Jako Neo v Matrixu. Tudy. Jeho ledový prst vám pronikne do mysli. Postupně ji ochromí.
Atak. Vpád. Nekompromisně, definitivně, s cílem ovládnout.
A dělat to, co chce ono.

Zvíře.

Hladové, bezedné, urputné, cílevědomé, svírající zvíře.
Jste jeho loutka. Pohazuje si s vámi jako s hadrovým panákem.
Mysl - řídí vše ostatní.
Chce vaše slzy. Má je.
Chce váš křik. Má ho.
Chce váš vztek. Má ho.
Chce vaše zoufalství. Má ho.
Chce váš život….dáte mu ho. Bez mrknutí oka. Jinak nelze. Víte to vy. A ono. Jinak nikdo.

Mysl je ovládnuta.
Činy. Nevíte, co děláte. Nechcete to dělat. Ale děláte. Nesmyslné věci. Nebudu rozvádět.
Oblast od krku k pánvi. Tam vás vezme do hrsti. Ledové svírající hrsti. Utvoří pěst. V oblasti žaludku. A drží. Bolí to! Tolik šíleně drasticky to bolí, že uděláte všechno pro to, aby to přešlo. Cokoli. Cokoliv chce, jen ...prosím rychle…..pocity..chce vaše pocity, emoce. Zoufalství. Beznaděj. Nekřičíte vy? Musí křičet ostatní.
Kdo? Koho budete prosit , aby křičel bolestí, zoufalstvím a bezmocí za vás?
Všechny druhy metalu, hlavně řev, hlasitá muzika- to rvete do uší. Vnímáte jen to. Nevíte kde jste, kdo jste, co děláte, kdo na vás mluví - jen vstřebáváte. Krmení pro něj. Všechno pro něj. Aby usnulo.
Vy jste nic. Slina na zemi, která buď vyschne, vsákne se, nebo ji někdo rozšlape. To jste vy.
Rodina? Přátelé? Ne. Můžete na ně zapomenout.
Nic neexistuje. Jen vy a ono.
Jen si to představte. Pustina. Prázdno. Bezútěšno. Jen vy a ono. Kdo asi přežije?