Kousek ze života

Začal bych to asi jako takovou pohádku bylo nebylo i když dnes bych měl spíše napsat home video uvádí .

Ale život není pohádka je vlastně tak trochu ironický a já občasně cinický takže se doplňujeme .

No abych to začal .

Asi před třemi roky jsem si našel partnerku se kterou vše bylo chvíli opravdu hezké ale jakmile jsme se přestěhovali , udělali za životem s rodiči tlustě tenkou čáru tak se vše začalo hroutit . Nebylo to tím že čekala naši dcerku ale tím že do všeho strkala nos její matka (mimochodem osoba kterou by jste nejraději svrhli ze skály ) . Vše co jsem udělal bylo špatně , práce do které jsem chodil byla špatná a to že jsem občas navštěvoval rodiče bylo také špatné . Prostě a jednoduše nesnášela muže a tím více mě protože jsem byl s její dcerou . Jinými slovy co nebylo po jejím bylo špatné a pro její dceru nepotřebné nebo zbytečné . Nakonec se ne nadarmo říká že děti mají děti protože obě pro mě byli tak nějak dětmi a tím nemyslím že by měli pubertální povahu ale jejich názory na život i s tím že jej vnímali jen barvou kterou by člověk neměl ani k čemu přirovnat . Ex která si vynucovala v jejím stavu hádky a rozepře , dokonce i pomlouvala vše co jsem dělal , před kamarády kteří mě naštěstí znají a vědí jaký jsem (ale to je jiný příběh ) . Pomlouvala rodiče kteří by nám pomohli ale nechtěla je jak pustit do bytu tak ani do života naší dcerky . Která když se narodila byla tou jedinou zprávnou věcí kterou jsem udělal . Chvíli po narození dcerky to bylo ještě horší než dříve , měl jsem se rozhodnout nebo spíše jsem dostal ultimátum buď rodiče nebo rodina kterou mám , jinak dcerku neuvidím . Byly to takzvané citové vyděračky a intrikářky . Nejsem sice svatoušek ale ani já bych si nedovolil říci někomu buď oni nebo já . Tímto mezi mnou a její matkou začala leč tichá ale pořád válka . Začal k nám chodit můj dlouholetý kamarád který měl v té době dva syny a říkal jsem si že třeba poradí co bych mohl na švagrovou vytasit (tedy krom údu) . Byl to člověk který nechtěl pracovat a tak i když měl rodinu byl vlastně věčně doma . Kdyby bylo u něj něco potřeba udělat on by prostě odešel a nechal to na ostatních jako by se ho to netýkalo . Nakonec chodil na návštěvy i když jsem chodil do práce a ne jen na návštěvy . A po cca pár týdnech jeho návštěv jsem byl doslova vyhozen ze života své dcerky . Ona chce peníze , já chci vidět dceru a to pak opět vyústí v hádku . Začal jsem hledat odpovědi co jsem dělal špatně nebo co vše mohlo být jinak ale ono to ani moc jinak být nemohlo . Opíjel jsem se a hledal pravdu na dně sklenice nebo půllitru . Po rozchodu se mi ozvala má první velká láska která však skončila stejně jako vždy ( nechtěla jsem ti ublížit ale prostě mám někoho ráda víc ) jen tak pro okraj opět někoho o kom tvrdila že ho nenávidí ale to je opět z tématu . Poté jsem se začal bavit s bývalou toho rádoby kamaráda co mi chodil do kurníku a co čert nechtěl dali jsme to tak nějak ani ne že dohromady ale vytvořili jsme si takové kamarádství s výhodami . Po nějaké době jsem se k ní nastěhoval abych byl poruce kdyby bylo něco potřeba asi tak jako nyní když brousím a natírám dveře nebo doprovázím kluka do školy čili sloužím jako takový náhradní tatínek neboli jak říkám vypůjčený . Ironií toho všeho je jak to skončilo ( ex má nakonec dvě děti obě dcery ) ale není s nikým a žije u matky . Z toho vola se stal bezdomovec tak jako by se stal ze mě kdybych neměl rodiče a nakonec jsem skončil s jeho bývalou v takovém synchronyzovaném vztahu když můžu pomůžu . Ale co mi na tom vyhovuje nejvíce je asi to že se nehádáme , známe své špatné stránky . Hlavně mi na tom vyhovuje že nejde o lásku alespoň u mě to tak je , jde o soužití dvou lidí kteří mají podobné zkušenosti a tak se umí doplnit v tom co druhý neumí nebo se to nenaučil . Ale k dětem jsem si udělal takovou menší citovou vazbu , jeden mi leze na nervy a druhý ještě víc . Ne jen žertuji jde o to že nyní už válčím jen s vlastním pocitem dokončit co jsem začal aneb dát si život dopořádku a pomalu stavět mosty kde bude i dcerka se mnou už napořád .