Když byl člověk mladý, plný elánu, tak šlo všechno jedna dvě.

Po revoluci začala být spousta lidí aktivní, myslím tím v podnikání.Někdo začal na Václaváku prodávat ruské čepice, někdo zase cukrovinky Haribo, jiný zase sodovku se šťávou za 4,90 jako já.
V 91.jsem si udělal živnosťák, pak jsem zajel do Polska a tam jsem koupil jeden výrobní prostředek, starý, ale stále fungující výrobník sodových nápojů.Byl to takový dvoukolák, uvnitř byl sud o 50 litrech a na dvoukoláku připevněná nerezová deska s výčepním zařízením.
U kohoutku odkud tekla sodovka byly dvě skleněné nádoby na dva litry sirupu s dávkovačem z kterého se pak do kelímku vpustil pomerančový a nebo jahodový sirup, zalil vyrobenou sodovkou, no, a limo bylo hotovo.

Když se sud vyprodal, napustil se opět vodou, vstříkl se do sudu kysličník uhličitý a sodovka byla opět připravena.
Tento obchod jsem v podstatě jen okopíroval z Polska, kde ještě za komančů tyto výrobníky fungovaly, a kde bylo drobné podnikání povoleno.Tyto stroje tam byly pak navíc k mání za pár šlupek, jelikož v Polsku již tento kšeft skončil v 80 roce.
Měl jsem tedy na Zlatém kříži jeden stánek kde jsem si i sám prodával, no a další letní sezonu jsem přivezl dalších sedm strojů.
Přivezení těchto výrobníků z Polska, jejich rekonstrukce, vyběhání prodejních míst a jiné, byla jedna věc.
Další věc, a to Velmi důležitá, ne-li nejdůležitější, byla mít ke strojům šikovné a hlavně poctivé prodavače.

No, a jelikož jsem věřící, tak jsem se nakontaktoval na věřící studenty z křesťanské organizace Voda života(dnes Slovo života), kteří chtěli jít na brigádu a vydělat si tak nějakou tu kačku.
Každý den jsem tyto poctivé věřící studenty vyplatil a navíc jsem nemusel nic až tak kontrolovat.
Neměl jsem zkrátka žádné obavy, že by z nich někdo někdy, nějakou tu kačku odcizil.Uzávěrku jsem tedy mohl v klidu dělat jednou měsíčně, a oni zase byli spokojení, že dostávali o dvě stě korun více nežli by dostávali u jiných stánkařů.
Nechci tím však říci, že by všichni mladí šidili svého šéfa, ale i tak jsem byl klidnější, když jsem tam měl křesťany.A jelikož byli vždy svědomití, pracovití a bezproblémoví, tak jsem jim pak v další sezoně mohl dát příležitost, aby si zase mohli vydělat nějakou tu slušnější korunu.