JAK PŘI MĚ STÁL STVOŘITEL.

Po revoluci jsem začal živnostničit, ale k tomu to mému podnikatelskému snu jsem potřeboval výrobní prostředky.Rozjel jsem se proto do Polska kde byly k mání.
Jel jsem tehdy vlakem a to v lednu, abych před letní sezonou mohl tyto přivezené staré výrobníky sodových nápojů zrekonstruoval.
Tehdy jsem si s sebou vzal větší obnos peněz(padesát tisíc), a to proto, abych mohl koupit větší počet těchto strojů.
Když jsem vešel do vlaku tak jsem si hnedka všiml, že jsem ve vagónu úplně sám.
Vešel jsem do lůžkového kupé a uvelebil jsem se.Rychlík jel přes noc a měl zastavit jen ve Wroclawi, a to kolem druhé ráno a pak dál pokračoval až do Gdaňska.

Když jsem se o půlnoci chystal v lehátkovém kupé usnout, tak do dveří vstoupil průvodčí a doporučil mi, abych si lehl do jiného kupé, jelikož v tom mém je utržený řetěz, který zabezpečoval dveře.
Vůbec mě nic netrklo, roztáhl jsem připravenou deku a uložil se ke spánku.
Ležel jsem a nechybělo moc a usnul bych.
Těsně před tím nežli jsem upadl do spánku, tak jsem se ještě probral s tím, že na mysl mě vešla myšlenka, a to, abych vstal a přesunul se do jiného kupé, kde nechybí u dveří zabezpečovací řetěz.
Tato myšlenka byla intenzivní, no a tak jsem se s nelibostí sbalil a přesunul se vedle, kde jsem se řetízkem zabezpečil.

Vlak zastavil ve Wroclawi a do prázdného vagonu vešlo čtyři až pět grázlů, kteří zde přepadali cestující.
V té době jsem stále spal jako zabitý, až najednou mě probudil za prosklenými dveřmi velký hluk a agresivní bušení do prosklených dveří.
Těch, asi pět hajzlů, škubalo vztekle dveřmi a snažili se za každou cenu dostat ke mě dovnitř.
Již probraný ze spánku jsem je ještě přes dveře upozornil, že je vagón prázdný a že si můžou jít tedy sednout kamkoli jinam.
Nedbali mé výzvy a škubali, a tloukli vztekle do dveří dál.
Náhle se v uličce objevil průvodčí, který Velmi hlasitě zařval, co se děje, a svým opětovným Křikem lupiče zahnal.

Tehdy jsem si uvědomil, že při mě stál jistě Boží anděl ochránce, který mě mým probuzením, a následným přestěhováním do vedlejšího kupé, jistě zachránil i můj život.
Kdyby se ty grázlové dostali dovnitř a vrhli se na mě, jistě by mě přinejmenším jen okradli, a tím by bylo ovšem také přinejmenším po mém podnikání.
Když jsem ráno v osm vystupoval z vagónu, poděkoval jsem podáním ruky průvodčímu, a v duchu jsem také poděkoval Pánu Bohu.Průvodčí mi potvrdil, že toto přepadávání cestujících není ojedinělé, a že je sám velmi rád, že byl ve správný čas na správném místě.
Mohl totiž být tehdy v jiném vagonu, a pokud by nezasáhl, tak hrozilo, že by dveře povolily a neštěstí pro mě by bylo nasnadě.