Mosty

Znovu při vycházejícím slunci
Nad jasným obzorem, ta slova krásně zní
V blahé mysli
Pod zjizvenou kůží

V té dáli, jenž jsem žil
Tím směrem, za nímž jsem spálil mosty
Se již nevrátím
Přes moře bolesti

Tak těžko nikdy nebylo
Ač toužil jsem po lehkosti
Táhne mě ke dnu
Co již nespravím

Odpustí mi někdo,
Když nemám těch sil?
Sám si odpustit…
Omluv bylo nekonečno
Ty nestačí však ani z poloviny

Dál vzdaluji se dřívějšku
Kdy učil jsem z chyb
Co dělám stále

Bloudím v noci tmou
Kdy svědomí ruší jen okolní klid
Hledám v prázdnu
Ale netoužím najít
Jen hledat….

…a nenacházet…