omluva

Život je jak koupel v modři, občas zakázané. Někdy pařížské, do barviček olejových vetkané. Jenže já mám raději tu kobaltovou, na keramice přežehlou, protože má grády. To když se ještě rámuje zlatem.
Jen ferrokyanid železitý, už dlouho zakázaný, páč jedovatý. V tom se dalo koupat, čvachtat štětcem a brikule dělat všelijaké.
A dnes? Posunujeme se do plytkosti a nevábnosti, jak do dvakráte vymáchanýho kafe. Neškodný syntetický ultramatin, do kterého škoda prst smočit.
Každý z nás zažil Svět jinak.

17.04.2019 09:04:19 | Lesan

Lesane, Tvé expozé modrostí modrých mně učarovalo..jsem též milovníkem modří.."komu se modří-ten snáze zmo/u/dří"..přeju hezký den s uspokojivým blankytněním nebe-jež je sice odstínu, zdá se poněkud fádního,
avšak přesto tímhle svým archetypem duši vrozeně lahodící***:-D*

17.04.2019 10:10:16 | Frr

Nebudeš-li se vztekat, když sem vložím hlášku, jak jsem zvyklý? Jistě ne vždyť jsme se rádi udobřili.
Především stáhnout font, jak se při omluvě sluší, upozadit se, ne jako tady, se ústy omlouvat a hned celý tělem (tj.písmem) drát dopředu a křičet já já já.

17.04.2019 08:43:10 | Karel Koryntka

vidíš, to mě nenapadlo, ale jo, když to tak cítíš, Tvému náhledu se nezpěčuju...pův.jsem právě sebeironicky chtěl šlehnout svou vemlouvavou konvenční skromnost - ve skutečnosti kontrastující s výřečnou oslavou ega...leč asi se nevydařilo...has du recht..poučné.. /kdysi jsem si poznamenal blábolivý aforizmík: "ego egíčko - bebo bebíčko"/....:-D* :-)*

17.04.2019 10:21:56 | Frr