Jak Terka přestala pít

Každý máme kolem sebe různé typy lidí. Někteří jsou víc společenští, někteří "jen" společenští a některé pomály musíte tahat, aby vůbec vyšli ven.

Já jsem takový průměr, občas je mě všude plno, někdy jsem raději zavřená ve své ulitě s knížkou v ruce, nebo puštěným filmem zachumlaná v posteli a ve své ulitě schovaná před světem.

Můj přítel byl od rozvodu a chvíli předtím, než jsme se seznámili takový vlk samotář a když už vyšel ven, tak se schoval za kytaru a s jeho kumpány hrály do rána různé písničky, on se pak vrátil "vyzpívaný" a spokojený, protože ho kamarádi vytáhli do "civilizace".

Od doby co jsme spolu trávíme spoustu času s jeho přáteli, chodíme ven, častěji hrají a častěji něco plánuje. Kamarádi jsou rádi, že se změnil, že nesedí jen doma a je konečně "normální". Nevadí mu, že sem občas příliš komunikativní, ví, že jsem střelená a ví, že se ráda bavím, a je moc rád, že jsem si s jeho přáteli sedli...
No, ale abych došla k tomu, co vůbec tu chci napsat.

Dohodli jsme se, že by bylo taky potkat někoho z mých přátel, jelikož do té doby viděl jen jednu bývalou kolegyni z práce. A tak nějak šel čas a dohodly jsme se s kámoškou, že půjdeme na pivo. Martin měl odpolední a tak mu to nevadilo, že vyrazíme, dokonce si vzpomněl na dohodu a zeptal se mě, zda nebude vadit, že pak dorazí za námi. Samozřejmě, že nevadilo, proč by mělo, že? Jenže to, co následovalo, nikdo nečekal, ani já ne.
Vyrazily jsme na pivko, a tak jsme popíjely, kecaly, vzpomínaly a jak to tak bývá, několikrát nám na stůl přistály panáky, mno a já jelikož jsem vyrostla z těch akcí, kdy dva dny hledám hlavu,a dva dny jím jen suchary, jsem ze slušnosti posrsávala jednoho panáka, který mi vydržel tři kola a kamarádka hrdinsky pila panáky aj za mě. Samozřejmě s přibývající hladinou alkoholu sezvala všecky sponzory ke stolu - jak jim později začala říkala. Potkaly jsme i několik známých a tak si sedíme, kecáme, Terky už bylo všude opravdu až moc plno a jak čas plynul, podívala jsem se na telefon a zjistila jsem, že je 22hodin a každou chvíli by se měl objevit Martin, a docela jsem se začala těšit, protože jsem hlavně věděla, že dá dvě pivka, a bude mít potřebu utéct od Terky, která byla už jak neřízená střela .

V půl jedenácté jsem si začala říkat, že je někde chyba, protože Martin nikde.
Ani na zprávy nereagoval, hovory nepřijímal. Co se děje jsem si uvědomila, když jsem šla k baru, že zaplatím a půjdu domů. Přijdu k baru, a po chvíli jsem slyšela známý hlas, mno myslela jsem, že v ten moment blbě slyším, Martin stál s pivem za mnou a na dotaz, který byl celkem zbytečný, jsem se ho zeptala proč nepřišel za námi. Koukl se na mě, a říkal: abych koukal, jak někdo tancuje na stole? otočím se a frajerka tancovala s jedním ze sponzorů na stole.
Koukla jsem se na Martina a nemuseli jsme si už nic říkat, sedli jsme si k jinému stolu, Martin si dal dvě pivka, a šli jsme ruku v ruce domů. Ráno jsem se vzbudila a Martin mi říká. jsem moc rád, že si taková jaká jsi... Pustíme si film a budeme se válet? Tak jsme se na celý den, zavřely do své ulity, před okolním světem, a byly jsme ve svém vlastním "filmu" a vykašlali jsme se na všechno....
Terka dopadla o poznání hůř, domů přišla nad ránem, z noci si nepamatovala nic a od té doby už taky není tak moc společenská, nevím sice co se odehrávalo poté co jsme odešli domů, ale každopádně od té doby, když chceme jít na pivko, ujišt´uje se, zda tam bude nebo dorazí i Martin nebo jestli s námi půjdou i společní známí Martina, protože přednimi se prý ztrapňovat nehodlá, protože přece jenom místa, kam chodíme, tam Martina všichni znají.:-) A když už má ty svoje trápení a chce "vyresetovat mozek" což nebývá naštěstí často, otevřeme si víno a Terka se opíjí v klidu bez tancování u nás nebo u ní doma v partě lidí, kteří jsou různí, kteří si před sebou na nic nehrají a můžou se vypovídat bez další ostudy a rozhodně pro ni s menším bolehlavem jak tomu bylo doposud.

Různí lidé, ale přesto bez nich by to nebylo ono.... a člověk má aspoň na co vzpomínat...