Představte si obrazovku.
Decentní osvětlení.
Záběr v polocelku, křesílko...
Sedící mladý muž hovoří o svém díle.
Hovoří ohnivě o svém poslání.
Hovoří vemlouvavě o kolegiální důvěře.
Zmiňuje se o neobyčejné působivosti každého obrazu...
Věří z celého srdce, že se jeho dílo bude líbit všem,
protože do něj dal úplně, ale úplně všechno,
celého člověka...
Docela bych mu to i věřil
kdyby ten hoch nebyl
P O R N O H E R E C
To něco šíleného v pozadí mediálního světa není zbujelá "víra v dílo" nýbrž ztráta rozměru mravnosti. V tomhle smyslu mi název neladí, jako kdyby autor svou zprávu o stavu kultury chápal neznámo jak jinak. Šokovaní ale jsme oba stejně a tato připomínka je velmi aktuálně namístě. Hleďme i na liter, kolik je tu spokojených pornoautorů a pornoděl, která autoři "tvoří" s pocitem že do toho "dávají všechno" atd. A zatím jenom hanba.
Zpráva je působivá, varovná, znepokojivě pravdivá.
23.08.2019 10:32:11 | Karel Koryntka
Hm... To že je něco divadlo ještě neznamená, že to není skutečnost. Ale já sleduju spíš herečky ;-)
22.08.2019 21:08:59 | Slav Milo
Aneb dobrá pointa a text je velice inspirativní pro vlastní tvorbu.
22.08.2019 22:08:10 | Slav Milo