A co já?

Tolik dní a tolik pocitů.
Nesprávná slova.
Nesprávný nádech.
Prázdné místo.
Místo tvé.

Když jsme kráčely po ulici a smály se, vyprávěla jsi mi o svém NEtalentu. Tvoje puzzle jsem ještě neviděla a nepochopila, ale uvědomila jsem si jiné malé části, které do sebe zapadají.

Dáváš mi čokoládu a já cítím, že mi chceš dělat radost. Měla jsem odmítnout?
O pár hodin později mě držíš za ruku a já usínám.
Anděl nesobecký.

Krásné vzpomínky střídá smutek.
Kde jsi? Zapomněla jsi na mě?

Čekám.
Dala jsi mi křídla a já nechtěla letět.
Sním o tom, že tě ještě uvidím.
Že poletíme spolu. Tak, jak jsem o tom psala.


Už se nebojím.
Neodcházej, příteli.