Tebou hrané blues

 

 

Tebou hrané blues

 

Nikdy jsem nevěřila tomu,
jak nahlas ticho umí řvát. 
Že budu  vyhýbat se slovům,
kterých bych mohla litovat.

 

Každý radí, vodu pít,
my tehdy měli sklenku vína,
kdo z nás může  posoudit,
na čí straně,  byla vina.

 

Kdo černější má svědomí,
kdo ztratil víc, než sám si bral.
Jestli to víš,  tak řekni mi,
kdo  co se stalo, ...neustál.

 

Jestli to víš, tak řekni mi,
kdo mezi nás,  to ticho zval.

 

Zůstal si kérkou na mém srdci, 
že se dá smazat? Tak to zkus,...
V té lince dál si hýčkám pocit, 
co skrývá tebou hrané blues.

 

Kdo chce, tak může vodu pít, 
my tehdy měli sklenku vína, 

oběma zbývá  pochopit,
zůstalo "hezké", né jinak.

 

Jsi stále svůj, já nejsem jiná.

pořád si lecos smíme dát.

A co nás mrzí, dál víc nezatínat,
 do rány co bolí, pak už napořád.

 

Jsi stále svůj, já nejsem jiná,

 zůstaneš svůj,   nebudu jiná.