Obchod mě bavil již od devíti let.

Konečně mám zase zápal sbírat angličáky a jsem za to Bohu Díky moc rád.Včera jsem si byl na poště vyzvednout balíček osmi pravých angličáků vyrobených v sedmdesátých letech.Tyhle pravý angličáky poznáte velmi jednoduše, jelikož na kovovém podvozku mají vyraženo MADE IN ENGLAND 1971, 72, 73.. LESNEY a název auta.Jako kluk jsem jich vyšmelil(za socíku se takto nazývalo podnikání, jo a taky melouchy, ty se dělaly po pracovní době a nejlépe z nakradeného materiálu) asi kolem šedesáti kusů.Můj táta melouchy nedělal, ale za to jezdil do Polska, kde sice nekradl materiál, ale pašoval liščí límce, které v sedmdesátých letech moc frčely.Táta nebyl troškař, převezl jich vlakem vždycky tak deset kusů.Tenkrát takový liščí límec stál až dvaapůltisíce korun, což je cirka nějakých dnešních pětadvacet tisíc.
Za socíku se však tento černý obchod trestal až dvouletým kriminálem, ale i přes to táta dlouhá léta riskoval a měl při tom vždy štěstí.
Já bych řekl, že při něm stáli přinejmenším čtyři Andělé, a troufám si říci, že Andělé tehdejší režim a jejich mocipány také neměli moc v lásce:-)
No, a já jsem si v Polsku také koupil nějaké to zboží na můj směnný obchod.
V Polsku se dalo totiž bez velkých problémů koupit skoro veškeré západní zboží.
Americké nášivky-viktorky, vlaječky, prozápadní samolepky, džíny všech možných značek a i ty liščí límce.
Tohle všechno zboží zase pašovali polští námořníci, kteří připlouvali ze západních severních zemí a prodávali je na takzvaných ryncích.Po prázdninách jsem tak měl zboží, které jsem si zakoupil z mého kapesného, které jsem vždy dostal před prázdninami.
Po prázdninách jsem pak čile směňoval toto u nás nedostupné zboží za angličáky a to s kluky, kterým je jejich tátové co pracovali v zahraničním obchodě, tam na západě koupili.Také jsem měl pro tyto spolužáky velmi atraktivní zboží, a to tak zvané mnou pojmenované, nezhasitelné zápalky.
Byly to zápalky měly asi tak dva centimetry dlouhou sírnatou hlavičku a
v průměru byly široké jako prskavka.Kupovali si je nejen námořníci, kteří by si s obyčejnýma sirkama na stále zafučeném Baltickém moři sotva zapálili cígo, ale i běžní občané.
Já jsem pak ještě dodal svůj návod jak se dají a to obzvláště za tmi, tyto tak atraktivní sirky využít.Stačila jen špejle na kterou se nití sirka přidělala a natažená gumička mezi dvěma prsty:-).Taky jsem nebyl žádnej troškař jako táta a tak jsem si vždy koupil velký balík kde bylo tak kolem třiceti krabiček.
Měl jsem takový kufřík, kde jsem tyhle sirky vždy pečlivě zašmoulil, aby o tom naši raději nevěděli.Někdy si celníci nechali namátkově otevřít někoho kufr, ale můj kufřík nikdy:-).To by se naši asi divili:-).
Bylo by tehdy jistě jednoduší, kdyby se ty angličáci dali koupit rovnou v Polsku, ale tam je také neměli.Na druhou starnu je zase dobré, že jsem už cirka od devíti let mohl začít obchodovat, smlouvat, nakupovat, prodávat a vyměňovat.
No a co škola?, no ta mě vůůůbec nebavila, až na ten obchod:-)