Člověk knihou

Každý z nás jsme jako kniha uložena mezi miliardami dalších knih v prostorově nekonečné knihovně. Mnoho knih se o sebe odírá pod nánosy prachu v přeplněných policích. Dávno jejich příběhy vzal čas a málokdo vzpomene na prastaré životy neproslavených osobností. Další knihy leží rozepsané na stolech. Neustále do nich přispíváme svými novými prožitky. Dosáhne někdy taková knihovna maximální kapacity úložného prostoru? Člověk by řekl, že nic netrvá věčně, ale jak se pravda doopravdy má?

Každá kniha vypráví svůj příběh, náš příběh, náš život. Každým dnem přispíváme další kapitolou. U někoho je to román na pokračování, u jiného zase detektivka nebo horor. Někteří píší pohádku a jiný se děsí, co mu bude nervy užírat celý následující týden.

Jeden má šanci popsat stovky prázdných stránek, zdobit listy papíru zábavným a zajímavým životem. Druhý napíše sotva několik slov, zmůže se na pár vět, ale potom mu skříží cestu osud, nespravedlnost, která mu nedovolí pokračovat a kniha zůstane torzem. Rozepsaná kniha se zavře a putuje na své připravené místo k uložení. Nikdo ji nemůže dokončit, protože jak všichni víme, originál je jen jeden.  

Když nás život omrzí, začneme si utvářet myšlenky, vymýšlíme příběhy, verše a písně. Představujeme si postavy, kterými se chceme stát, své hlavní hrdiny a jejich život žít plnými doušky. Utvářet si život podle vlastních představ. Hrajeme si s myšlenkami a vzniká fiktivní svět, který je jen náš a vše v něm řídíme podle vlastních představ.

Zahřeje nás u srdce i jeden jediný čtenář, který se rozhodne přečíst naši knihu a prožije náš příběh od první kapitoly do poslední stránky. Ať už se rozhodne přečíst naší fiktivní knihu nebo náš životní příběh o nás samotných.

„Číst v knize je jako číst v člověku. Začneš číst a nemůžeš se od poutavého příběhu odtrhnout nebo ti ta nesmyslná pitomost všude překáží a nechceš ji víckrát vidět.“