Chybí mi slunce.
Chybí mi cesta na pláž, která vede vonící trávou.
Chybí mi hukot vln a solná vůně.
Štěbetání racků, když se nesou nad vodou a prohlíží si nás z výšky.
Chybí mi lechtání paprsků na těle a tvé ruce, které po něm roztírají krém.
Chybí mi to erotické jiskření, když dovádíme ve vlnách moře.
Chybí mi ty jakoby omylem doteky, když mi rukou v zápalu vodního boje přejedeš přes klín. Jako tenkrát. Ještě teď cítím ty pulsující vibrace.
Chybí mi sůl ve vlasech.
Chybí mi kapky na bradě, které si hledají cestičku po těle, ale zastaví se o ňadra, aby se tam spojily a pak pokračovaly dál.
Chybí mi pocit svobody, když na sebe hodíme jen lehké šatky a svobodné, nespoutané se vydáme na trh.
Chybí mi tvé pohledy, když jsem opřená o strom a ty se mi díváš do očí, které já pomalu zavírám a zadýchaná pootvírám ústa. Hořím při tom, když mě pevně tiskneš k sobě a já cítím, jak se naše prsa o sebe otřou.
Chybí mi léto.
A tak na skříň se zrcadlem nakreslím palmu a slunce. Až přijdeš ze sprchy, tak si sedneš do postele, já se na tebe zády nalepím. Budu cítit tvou čerstvou vůni a na zádech hebké, teplé tělo. Budu se dívat na palmu a slunce. A pak, pak se pod tou palmou divoce pomilujeme.
Některé slova se příliš často opakují. Myslím, že je to na škodu z celkového dojmu.
18.01.2022 09:20:35 | umělec2