Vzpomínka na srpen 68

Moje povolání je zdravotní sestra. Tu noc jsem měla službu v nemocnici na interním oddělení.Byl klid, žádný akutní příjem, pacienti spali, a já si po půlnoci pustila rozhlas po drátě.
Následovalo zklamání, protože místo pěkných písniček vysílali nějakou rozhlasovou hru z války. Tanky se valí na Prahu. No ano, asi Pražské povstání.
Po chvíli jsem zpozorněla a zmatená volala kolegyni na jiné oddělení. Pochopily jsme, že se něco děje. Probudily jsme lékaře, přiběhl také primář, který bydlel nedaleko, a všichni čekali, co bude dál. Rádio vysílalo, ale každou chvíli bylo přerušované.Zprávy o tom, že je v dáli slyšet střelba pro nás byly naprosto nepochopitelné.
Tušili jsme, že my, zdravotníci se musíme připravit na nějaký mimořádný režim.
Byla to zvláštní noc,na kterou nikdy nezapomenu.
Se strachem jsem ráno spěchala domů za manželem a malým synem.
Co bylo dál, už všichni víme.