Děkuji

Děkuji

za tvou rozbitou pračku a ranní kocovinu po rozlučce
za to že jsme nakonec nešli na tu snídani do mekáče
za modro-bílé šaty s proužky v malé Itálii
a ranní snídani, která po ní zbyla

za ten výšlap
za bolavé nohy
a taky nejspíš za to, že už jsme to pak nikdy znova nedělali

za Milu ke snídaním
za Shreka po večeři
za víno v Kláře
a vlastně i ten Starbucks

za perníkové srdce a cestu domů
za projížďku po Vltavě
za plesání pod maskami
a kaštany do kapes

za moje narozeniny kdy jsem doopravdy dostal něco co v životě zatím ne
a nemyslím jenom dárky

a pak

za dlouhou cestu
za 4 dny
a 4 země
nebo tři a půl, záleží kdo počítá
za ten pocit štěstí u jadranského moře aniž bychom se koupali

za služebku v Berlíně
a za těch dalších pětadvacet tisíc kroků

za světýlka
za santovu vánoční vesničku ve věži v karlíně
a za to jak jsi mi to natřela v Joysticku

za Egypt i ponožky s Grinchem

za každý den kdy jsem se mohl vedle tebe probudit
za to, že jsi tam byla když mi bylo smutno
za každé “prvníííí”
za to, že jsem aspoň na chvíli mohl být kompletní
a za to, že jsem mohl být šťastný

promiň mi jenom jedno… a to, že jsem pro tebe nemohl být lepší.