Když čas se zastaví

Náhle se zhasne, kolem tma
Trochu zima, čas jako by se zastavil, nic už neni důležité, nikam nespěchám, zvláštní pocit, ještě před chvílí jsem něco chtěla, ale už si nevzpomínám
Je ticho, možná z dálky slyším svoje jméno, křik mi zní jak šepot, slyším možná trochu pláč.
Ja tušila že jednou přijde tato chvíle, nešlo se na ni připravit a teď tu je a nic už se na tom nezmění. Nemá smysl prodlužovat bolest a agonii. Nemá smysl smrti se bát, vždyť je tak přirozená, jako život sám. Mé tělo životu nestačí a tak i já tu končím. Každému je čas jeho dán a k smrti jsme každým dnem blíže.
Už nic nedám, víc už nestihnu, snad to tu zvládnete. Ráda jsem se starala, ráda jsem pečovala a ted už je to na vás. Jsem tu s vámi dál, jsem hluboko ve vás vtištěná, jsem vaší součástí, můj odkaz tu nadále zůstává. Jen ruce mé už nepohladi, paže mé už neobejmou. Stále ale platí moje láska k vám, i když slovy ji nevyjádřím.
Děkuji za vše, za možnost být s vámi, za všechny trampoty a zkoušky, které mi život připravil. Děkuji za lásku a radosti, za každý úsměv i slzy. Byl to krásný a naplněný život a teď už končí. Nezlobte se na mě, že vás tu nechávám, ale musím už jít.
Sbohem