Studánkové oči

Prý mám studánkové oči. No možná, modré jsou.  Viděly už radostné zážitky, smutek, trápení, nespravedlnost, ale stále hledí v před, jinak to ani nejde. Slzy z nich mnoho nekapaly, i když důvod byl, spíše srdce bolelo.

Oči barvy vody ve studánce celý život ke mně patří, zdědil je i můj syn, který se jimi dívá už jen z nebe. Což je moc smutné a tak moje oči stále vyhlíží obláček na nebi na kterém snad zahlédnou lehký záchvěv a pozdrav z nebe.