Beznaděj

Cítím jak se ten stav blíží. Cítím jak se mi svírá hrudník. Cítím jak mi je čím dál tím větší zima. Začínají se mi třást prsty a já nechci. Proud myšlenek. Nemám nic pod kontrolou a jsem bezmocná. Už mě to solidně unavuje. Přestává mě to bavit. Mám chuť zmizet. Jít spát. Minimálně na 3 měsíce. Nechci už poslouchat nic a nikoho. Všechno a všichni se zdají být proti mně. Nechci ráno vstávat z postele. Nechci chodit ven z domu. Nechci opustit tyto 4 stěny, které mě drží v bezpečí. Na svůj mladý věk jsem příliš znavená existencí. Je teprve začátek všeho a ja se již cítím vyčerpaně.