Jedenáctého září 2001

Stalo se mi to cirka tři měsíce před jedenáctým zářím 2001.Tehdy jsem měl stánek s občerstvením přímo na Masarykově nádraží.Každý den jsem obsloužil mnoho zákazníků a to díky chutnému a levnému pokrmu.Jak říkám, není párek jako párek a ty moje byly obzvláště chutné.
Byl jsem vždy veselý a hodně upovídaný a tak mě i zákazníci znali a to plných sedmnáct let.
Tři měsíce před útokem na lidově řečená Dvojčata, jsem byl nějaký nesvůj.
V mysli se mi objevovaly myšlenky, že v Americe budou hořet mrakodrapy.Ty myšlenky trvaly intenzivněji cirka měsíc a já v té době byl vážnější, až si toho všímali i moji stálí zákazníci.
Občas jsem si musel dát i panáka, abych byl uvolněnější a nebyl tak vážný.
V té době jsem si opravdu myslel, že dojde k třetí světové válce a tady ty "moje" hořící mrakodrapy.
Po pár panácích jsem i tento můj myšlenkový pochod vypustil i do éteru.Zákazníci to moc nechápali, a dokonce mi to i pěkně rozmlouvali.
Nerozmluvili.

V den 11.9.2001 mě kolem desáté dopoledne vzbudil telefon, který jsem měl vždy v dosahu postele.
Prosím? Honzo pusť si NOVU!, naléhavě zněl Karlův hlas, v Americe hoří mrakodrapy!
Tehdy jsem se rychle rozloučil se svým letitým kamarádem a běžel pustit televizi.Jakmile se objevil obraz, spatřil jsem hořící Dvojčata.
Nebyl jsem tím nijak vytřeštěný, jelikož mě má mysl ujistila, že se nejedná o třetí světovou válku. V klidu jsem si sedl a sledoval co se z toho vyklube.

Nová předtucha?
To co teď napíši se mi stalo cirka půl roku před napadením Ukrajiny.
V mysli se mi vynořila myšlenka, abych si sedl k počítači a zjistil kolik let je vlastně Putinovi.Při zjištění, že mu je již skoro sedmdesát, se mě prohnalo hlavou.Tenhle pyšný člověk bude ještě chtít něco velkého dokázat, jelikož si je vědom svého finišujícího života a že smrťák je již za humny.
To co se děje dnes na Ukrajině je Velmi smutné, a on se jistě dostane do školních učebnic jako člověk, který zmařil tolik mladých i starších životů:-(