Spojení s knihou

Spojení s knihou

Tento článek je inspirace pro všechny, kteří zjistili, že se někdy dostali do situace, nad kterou se museli zastavit.
  Až po přečtení knihy Tajemství jsem si připomněla chvíle ve svém životě, jenž mi potvrdili pravost této knihy a knih podobných od stejné spisovatelky.
  Jako dítě jsem prožila dětství ve skromnosti s neskutečnou láskou svých nejbližších v rodině i s kamarády.
Moje dětská léta byly opravdu úžasná i přesto , že rodiče byli na mě dost přísní.
Vyrůstala jsem v domě, kde žily ještě dvě blízké rodiny. Babička s dědou, křesna a křesným se  syny. Později si k domu přistavili kousek i bráška se švagrovou. Vždycky se všichni ke mě chovali s neskutečnou láskou a dobrotou. Již od dětství směřoval můj vděk k ním. Neustále jsem byla nachystaná tu jejich lásku oplatit jakoukoliv pomoci z pozice vyrůstajícího dítěte. Cokoliv jsem pro ně udělala mě neskutečně naplňoválo. Nebyli to velké činnosti. Třeba jen zajít do obchodu, nebo s babi na hřbitov s květinou a zalít . Být pomocná na zahrádce, nebo v domě u uklidu. Jak jsem byla starší, tak braškovi a švagrové pohlídat malou, aby mohli pracovat na stavbě, asistovat při řezání dřeva, skládání uhlí, sušení sena, drhnutí peří. Později i pečení koláčů , vánoček nebo před vánocema přítomná u zabijaček. Bylo to prostě neuvěřitelné, kolik času jsem s nimi trávila opravdu neskutečně ráda.
  Možná tímto začátkem jsem se positivně nabíjela, abych měla v sobě zárodky zaklíčeného tajemství.
  První impulzy jsem pocítila už na základní škole, kdy jsem k sobě přitahovala kamarády a spolužáky naladěné na stejnou notu. Nerada jsem se kamarádila s nafoukanými spolužačkami, se kterými nebyla legrace.
  Úplně podobné to bylo na učňáku s rozdílem, že tam jsem poznala sílu přitažlivosti. Pokud jsem se zaměřila na kluka, který se mi líbil a řekla si,, Toho sbalim ". Opravdu se to stalo. Tehdy já o žádném tajemství nevěděla. My se jenom s holkama hecovali, komu se to podaří.
I v tanečních si vsugerovala, že ten nejpěknější kluk bude tančit se mnou. Tančil.  No holky v pubertě, tak se my bohužel bavili. Tímto se omlouvám všem mým sbaleným láskam, za mé chování.
  Vždycky jsem se chtěla živit šitím. Bohužel mě na krejčovou nevzali.  Přihlášku jsem podala na obor kloboučnice, kde mi slibovali, že pokud budu v prospěchu mezi nejlepšími, dostanu se do šicí výroby.
Tak se z horší trojkařky stala premiantka třídy, která si splnila svůj sen.
  Pak mé touhy vedly k nejhodnějšímu spolužákovi ze základky,  toho si vzala. Vydržela jsem na něj čekat i přes vojnu, což bylo hodně těžké.
  Dalším mým splněných přáním byla barva očí našich dětí. Švagrová s bráškou měli holčičky a ty měly hnědé oči. Ja si říkala, holky to podělily po mamince, ta je taky hnědooká. Při mém těhotenství jsem si přála mít dítě s hnědýma očima. I přesto, že my dva máme oči zelené. Obě naše děti mají na přání oči hnědé. Děkuji.
  Moji rodiče viděli, že při spravování starého domu to s financemi u nás není nejlepší, tak nám sem tam půjčili nějakou hotovost, kterou jsme pak spláceli. I přesto všechno i my se občas dostali na nějaký ples s trochou korunami v kapse. Tam bývala tombola  koupili jsme si jen pár lístků a já si ze srdce přála aspoň něco vyhrát. Když jsem se zaměřila na cenu, o kterou jsem stála , byla naše. Tak jsme se pomalu dostavali k zařizování domu.  Odcházeli jsme ze skleničkami, štamprlemi, byly tam i mísy na pečení, kabelky, čepice, záchodová deska, kosmetické balíčky pro nás i na auto. Nebo ze zajícem, koroptvemi, pytlem zrní. Později jsem se začala zamýšlet nad hlavními cenami, fungovalo to taky. Tak jsme odcházeli z rádiem na cd, nebo videorekordérem, se  zdravotní matraci atd. Bylo to opravdu neuvěřitelné jaké štěstí jsme měli i přesto, že jsme měli pár korun v peněžence. Hlavně na vstupné, losy a na nějaké pití.
  Jednou jsem na internetu viděla reklamu na pcx Hondu 125. Nemohla jsem z ní spustit oči. Říkala jsem manželovi, ta je krásná, taková malá motorečka pro holky. Úplně jsem se do ní zamilovala. Navštívili jsme i prodejnu, kde ji vystavovali ve všech barvách. Byla neskutečná, ale pro nás drahá . I posadit mě na ni nechali. V tu dobu umřel můj strejda. Byl vdovec a bezdětný. Pak  řešili dědictví s jeho bratry. Jelikož jeden z bratrů byl i můj otec, který umřel ještě před ním. Jeho dědictví připadlo mě . Bylo to přesně na toho překrásného skútra , přilby a oblečení pro nás oba.
  Tyto peníze přiletěly přímo z nebes.
Tak se plní sny.
Tak fuguje jeden zákon".
Zákon vermíru.
Důležité je být za něj neustále vděčný.

Děkuji moc za všechno.