Žumpa

V době studia jsem asi jako každý druhý student navštěvovala VŠ bar. Tenkrát mě tam oslovil nějakej týpek, tak jsme se dali do řeči. Byl celkem nudnej, jenže nikdo z mých známých tam nebyl, tak jsem prostě vzala zavděk tímhle nudným týpkem a doufala, že to třeba na konec bude fajn vecer.Na první pohled bylo zřejmé, že to vysokoškolak není, byl tak o deset let starší. Nechtěl mi říct, kde pracuje, bylo to, jak kdyby se styděl či co. V průběhu večera se mi svěřil, že jezdí s fekálnim vozem. Snažila jsem se ho uklidnit, že je to prostě práce jako každá jiná.Konverzace vázla víc a víc. Bylo mi ho snad i trochu líto, ale už mě to s ním fakt nebavilo. Nehledě na to, že mi kámošky napsaly, ať dovalim na Žumpu, že to tam dneska žije. Typkovi jsem omluvila, že mě čekají holky na Žumpě. Zrudnul a řekl, že jsem blbá. Už jsem mu nestihla sdělit, že Žumpa je vážně název podniku. Odešel.