Poběžím
Zřejmě jsem plná po okraj,
pocitů, že mi běžné schází,
i všech těch zdvořilostních frází,
že bude brzy líp.
Nedávám dlouhé odloučení,
chybí mi to mé běžné žití,
zvířecí koncert, pestré kvítí
a rána plná úsměvů.
Asi jsem stále nedospělá,
uvnitř jen dívka poraněná
zakletá v čase, dnes už žena,
s pohledem těsně u dveří.
Pozítří nepůjdu,...poběžím!
Jako že zase skáču přes kaluže a přitulím si k srdci muže? No jasný, že jóó!* Jen co felčar čas zamete bolavé minutky a natiká ti nového šťastného úsměvu. Spi na růžích, dívko.
Až probudíš se v zralou ženu - zasměješ se, tomu všemu*
14.11.2023 01:45:42 | šerý
No Káji, asi se nějakou dobu kalužím budu snažit vyhýbat, než si do některé skočím nebo alespoň přes ni.Ale už mi to, zatím ještě s oporou znuvu chodí, tak teď ještě odzkoušet, jestli mi to stále tulí a zase to budu já :*)
14.11.2023 09:11:29 | Dreamy
v každém stále žije křehké dítě...
13.11.2023 21:21:08 | stormeater