doslov

Doslov

 

Havrani na větvích určují střídmou pochmurnost dne

zdá se být vyvážena roztaveným kovem zapadajícího slunce

/zapsala si/

—-

do lesa padá šero

zčerná korunami stromů

někde tam potkani okoušou tmou bez náhubku káčátkům plovací blány pro přežití

---

jeden vyskočí do výšky mého obličeje

dotkne se navždy čelem

---

nevidím nikde krysy s jasnozřivýma očima porodních bab

nevidím sůl pro Marušku  

jen uškubnuté babí léto tažené křižákem

znamení?

 

 

zdál ses mi

pod živůtkem

na dvou křížích rozpřažený smutek