Hlava v oblacích

Cesta není cíl, cíl není cesta. Nejsou skutečné cíle. Jsou pouze cesty.


vstal jsem a zastřelil všechny kteří byli kolem
potom jsem zastřelil postel stůl křeslo závěsy
zabil jsem strach vydal se směrem k výtahu
jel jsem dolů před barák
do auta
pro náboje

všechno nám vzali tak teď splácím jejich dluhy za ně
a zmrzlinu tu ti už asi jen tak nekoupím zlato
zastřelil jsem zmrzlinářku
všechny lidi ve frontě
kolemjdoucí
pár dětí na provázku
balónky plné života
věř mi
to všechno jsem už udělal
věř mi
už nikdy ti nezlomím srdce
vzal jsem si ty náboje
a střelil tě do hrudi
zastřelil jsem naši horskou dráhu
a jízdu na doraz

odešel jsem ode zdi a zastřelil
každý stín který trhaly stromy
když ve tmě ztratí se obrysy našich těl
a já modře svítím
ty modře umíráš

stojím u zdi a jen čekám
až mě dostanou
zastřelil jsem jejich zbraně
jejich oči jejich myšlenky
zastřelil jsem všechno co se dalo zastřelit
a teď čekám
až mě dostanou

už jsou tady
vánoce bez hvězd a dárky bez dětí

otevřít se bohu který už čeká až mu vstoupíš do těla
dusit se vlastní pravdou
chtít stát nade všemi s posvátným symbolem v ruce
volat přátele zpátky hlasem který je děsí
otevřít oči a vidět nebe takové
jaké chce být viděno
lhát pravdu
vdechovat dým spálených tváří
lpět na utrpení
hledat cestu
věřit že cesta je cíl
polapen něčím co je prohnilé až do morku kostí
otevřít oči a vidět sám sebe takového
jaký se vidět nechceš