Anotace: ***
a když jsem tak strašně sám ptám se kolik měříš
a nevěřím tvým centimetrům
je to tak dávno a přitom se to stalo včera
litoval jsem každého slova
ale ty jsi mi ukázala že je třeba přešlapovat dál
býval jsem fernando alonso a nyní jsem jean paulem belmondem
jsou to mé důvody pro to být na koni když padám z větve
kterou jsem si podřezal
ale věř mi
to všechno
je na nic
když jsem už dávno za čárou
zamilovat se do zmrzliny která se nepovedla
není tak snadné a taky se mi to ještě nepovedlo
býval jsem netopýr ale teď jsem jen stín tvých snů
dny mohou být prázdné a noci bezedné
ale když někoho miluješ
není co řešit
život je sešit
jsi moje tužka
je toho už příliš přetékám do paralelních světů
je toho dost ale ty říkáš
že je to přirozenost
býval jsem tma a noc ale nyní jsem světlem a kreslím ti oči
tou tužkou
kterou teď píšu
býval jsem nikdo nemohl jsem se složit neměl jsem důvody nepotřeboval jsem
přežít
život je papír
já jeho tužka
je to tak lepší
ty jsi na té správné lodi která ví kam pluje a já jsem na té správné
vlně která mě nese tam kde jednou budeš
a pořád
za tvými zády
noc
která nechodí spát
Byl aby tolí pa, prot ožeměna padla ja kopr v ní
Připomněl jsi mi (opět) Šebka, on tam má ten motiv psaní hodně silnej, např.:
"to nepíšu já to psací stroj a jeho noc
psací stroj rozjetý nocí k tisíci ostrůvkům naděje
které nejsou bohužel mé ale tvé má paní
tvá železná konstrukce a minomety tvých očí
noc krkavci a já a báseň kterou píšou hvězdy".
Mě ty metafory reflexe vlastního psaní dost zajímaj, připadají mi neskutečně nosný a zajímavý.
Edit.: Asi jsem zapomněla napsat, pokud to není jasné z předchozího, že se mi ten text líbí:)
06.12.2016 17:59:41 | tall&curly
Pardon mistře, ale.... a vlastně nic.
Hodně dobrý to bylo a ten belmondo... :-)
06.12.2016 08:39:51 | klaun