Tatra Kolem Světa

svět je hrozně moc všechno a svět který byl vším pro mě
už jen hnije v knihách a částech dávno zapadaných tolika dny
že nemá cenu se v nich přehrabovat

slyším jak mě volají drzé hlasy zítřka
sněhově bílé
bílé jako sníh černé jako tuš


neumíš sjednotit pohyby svého těla
a nemáš křídla nemáš prostor nemáš kam uhnout
jen rovně
nebo dozadu
po zemi
nikomu to nebude vadit
a pravda
je s námi

dva osamělí lidé putují nekonečnou krajinou

a já jsem
děcko


nechci ti nic říkat ale to zadání je nesplnitelné
to nezvládneme
nemáme na to
nejsme hitler

obdivuji tě jako spisovatele
příteli v nouzi
ale nic jsem od tebe nečetl

pán
který nás sestavoval
udělal v ndr chybu

svítí zelenomodře ta planeta kterou milujeme

tento šedesátiletý mladík právě překonal rekord

miluji jen tebe polní kvítku

nesměju se a nemůžu přestat

je právě 21:08 a za minutu bude o minutu víc

věří každé jeho pravdě protože lež vypadá jinak

přece

on třeba miluje dochvilné stájové přežitky

a svého stého stesku

nelituje

nemůže


ne už opravdu nemůže

není totiž hitler