Kolibřík

a někdy kolem osmé večer jsem za sebou zavřel dveře
a spěchal na vlak který už mezitím odjíždí
v tom spěchu jsem si musel zapomenout doklady a všechny věci
které jsem si chtěl vzít s sebou
a tak jsem se rozhodl vrátit zpět
ale svůj domov jsem už nikdy nenašel
ať hledám všude
kamkoliv jdu
jsou jen prázdná místa a ne moc vřelé pohledy
zřejmě lidi které jsem nikdy nepotkal předtím než jsem je měl opustit
a když kouřím zjišťuji že není vůbec proč přestat
přesto házím cigaretu do sněhu a ta v něm udělá malý důlek - kráter
sám v sobě schovávám touhy a sny které nechci pustit na svobodu
není tady výjimkou že občas vyjde slunce v noci
v mém světě je už možné všechno
a kolem desáté večer stále stojím na prahu domu
kam nesmím
nebo kde není co chtít
blízko
a marně si přeju aby to bylo to místo
to místo kde se směje a kde se usíná
kde se probouzí a kde se po sobě zhasíná

otevírám noviny a čtu si cestou v prázdném vlaku
že vykradli banku a že prezident si podal ruku s ministrem
a možná že jsem dávno zmeškal tu důležitou stanici
ale v novinách jsem se o tom nic nedočetl
na stěně vlaku jsou reklamy
a inzerát
hledám domov
značka už to vlastně ani nespěchá

zavírají se vrata depa a já tipuju
že jsem měl vystoupit o stanici dřív
a lidé které jsem nikdy nepotkal odešli
já odjel v prázdném vlaku
dveře se zavřely
slunce zapadlo
myšlenky se roztekly
zůstaly jen skvrny po dobrém životě

když prší
vypadá to venku sem tam trochu podobně
jako když ještě nebylo nutné hlídat si stanici
a kdy číst noviny jsem vídal jen otce

zkouším se nedívat na hodinky ale vím
že je dávno dobojováno
sleduji různé pořady v televizi
nejvíc si přeju spát
a nevědět proč se neprobudit

už není co chtít
a není kam jít
není proč zůstat
není nikdo s kým se sdílet
jenom přání
v jednom vlaku
studeném
zapomenutém
a opuštěném

jako rám obrazu bez plátna
vracím se do domu kde nemám jak žít a tam mě čeká tíživý prostor
plný vzpomínek
vím že na mě bude čekat večeře v lednici
televize bez zvuku a pyžamo ve skříni
vím že až zhasnu světlo zmizí širý svět
a kolem zůstanou jen představy
a sny
tak zbytečné
trýznivé

a někdy kolem nevím kdy to bude
zavřu oči a usnu
je to docela dobré
když jsem s vámi všemi v pořádku

ale pokaždé když se probudím

jedna dvě tři vteřiny
a jsem zpátky

každý jednou musí dohořet