Brouk v hlavě

Být nebo nebýt – věčná to otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít bolesti a moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, usnoůt  – a snít... Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem největším jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – usnout.., možná snít – a právě to je zrada...chtít toužit a mít.....Až ztichne chaozz pozemského žití a hlasy přestanoů se ptát a roskazovat aš dojdou síli a chuť exsistovat ..ve spánku v tichu a klidu věčné tmy je  smrt a tam můžem mít sny – strach ...to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život.přečkat vědet a doufat nic vic.. Neboť kdo vydržel rány a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku,lhostejnost úřadů vymišlenou víru v boha ten se znova narodí ...Otevřít oči a byl by klid? Kdo chtěl trpět a plahočit se životem bez víčitek  neměl strach z obav před smrtí, z neznámé krajiny byli mu domovem ,