Stroj na bezdomovce

Slyším syčet svůj vnitřní monolog
občas zaslechnu i jak mluvím sám se sebou
ten hlas říkal něco jako
"Vyser se na to, nebuď baba!"

Snažím se vyjít ven do prostoru
logika a abstrakce bojují v jednom pásmu

Vyrůstal jsem v rebelské domněnce
toho, že barové povalečství a
halucinace jsou tím, čím se musím stát

Punk, mrdat systém, nikdo mi nerozumí
konzum, konformita, blbosti
Ono je to celé ale složitější
a vzdal sem touho po tom
přijít tomu na kloub

Ale povedlo se mi smířit se sebou
prozatím
možná

Kdo ví, kde končí vítr?
vrčí a chrčí v nenasytném hluku praskání zubů
švy se trhají
a vytryskují moje psyché do vzdálenosti
dvou pomočených hajzlů
na rohu ulice …

Pět ráno a je hrozně brzo
na to dopít poslední pivo a usnout

Dny beze spánku
chemická nerovnováha jako
pozůstatek zmatečného jednání

Špína adolescence
smrad spermatu a prvního sexu
fuj

Mám to za sebou, jdeme dál
něco chybí, něco mám,
něco získám

RPG

Kontakt s jinými lokacemi se nabízí jako cíl
přesouvat se z místa na místo
vyčerpat zdroje a
zmizet nepovšimnutě v tom nejlepším
mistr úniků jak Hoodini
kolonizátor syntetické vůně města

Kráčím dál …

***

Kam tahle linie dopluje? kde to slovo skončí?
cvičím vlastní důstojnost
kam je schopna zajít
a kde je hranice mezi láskou a libidem?

Přátelství je hvězda mezi Slunci a ryzí vztah
dvou savců je pouze přenesená tělesnost
duchaplné mlaskání nad jarním výtiskem
časopisu o záhadách

Ke
ta
min

Poznám na šestnáctiletém týpkovi,
že ho čeká divoká feťácká budoucnost
v jeho modrých očích cítím ten smrad
jaký chytil i mě …
on to neví, ale vzpomene si na mě až
se bude dívat na další generaci
šlechtěných feťáků temnoty …

Přestaň bažit po těch extázích ...
nezbude na
nás
.