Stigmata

          je to moje svobodný rozhodnutí
          chtít
 
          sám sebe utratit
          po malejch kouskách
          na největším garáž sejlu světa
          za radost druhejch
          za víru v zítra
          za smích
          za pocity
          za všechno - co pomíjí
 
          říkali jim
          neprodávejte se lacino
 
          tak snad jen
          abych hned napoprvé nepřestřelil
 
          a až ze mě nezbude nic
          tak se jen přidám k ostatním
          půjdu se zimou třást
          pod tepelný mosty
          pokorně čekat
          na pár kapek naděje
          co se o svátcích
          a za mrazů
          největších
          občas vysráží
          z dlaní
          hříšných