Kořeny...
Kořeny...
v kamení kořeny vetknuty,
na nebe občas i hledí
Ve skále rostlé dřímají
Dub nad sebou pevně drží.
Zvrásněné ostrými hroty
kořeny, života knoty.
Rostou sílí, mohutní v čase
vydrží dub ve vší své kráse.
Tajemství života kořeny znají
Na schovku všechny si hrají
Krása, co nikdo nevidí,
tak jako nitro u lidí.
~☆~
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Letokruhy znají své *
Pěkná je Mirku:)
05.01.2023 20:43:54 | jenommarie
už to mám, tys takový zakuklený druid:) ...nechal jsi nahlédnout do toho svého - krása*
05.01.2023 20:43:31 | Sonador
Již podruhé se u tebe objevuje zmínka dubu. Jsou to majestátné stromy a odvozených názvech se jím v místopisech chlubí i uzemí a obce. Zaslouží si pozornost už kvůli, tebou zmiňovaných kořenenů, tvrdosti a užitím dřeva. Prima vyznění a zdařilé dílko*
05.01.2023 20:23:53 | šerý