Nesmrtelná partie - Úterý a středa

Komisařka zaparkovala v podzemní garáži na velitelství.

"Zpráva z patologie bude nejdřív zítra ráno, takže po zbytek dne máte volno, sejdeme se na sedmou v kanceláři."

Klimeš se nadechnul, ale než stihnul odporovat, byl přerušen Lindou.

"Petře jdi domů za rodinou."

Komisařka vystoupila z auta a krátce se podívala za Petrem, který spěchal ke svému vozu.

"Jak budeš trávit odpoledne Ty, když jsi sama?"

zeptal se Ota. Překvapila sama sebe, že se hned nezeptala na to jak to ví a odpověděla zcela klidně.

"Půjdu na střelnici a pak na trénink krav maga."

Detektiv projel kolem nich a mávnutím se rozloučil.

"Pokud nejdeš na přednášku do další fakulty, můžu Tě vzít sebou, pokud by jsi chtěl."

Ota bohužel souhlasil. Ukázalo se, že na střelnici byl poprvé, což komisařku pobavilo. Vzhledem k jeho širokému rozhledu a zájmu se domnívala, že má řidičák i na tank. Překvapilo ji, jak rychle se učí manipulaci se střelnou zbrání. Dokázal překvapit i na následném tréninku. Nerada si přiznala, že odpoledne ji po dlouhé době bavilo ve společnosti Oty víc, než samotnou. Viděla ho v jiném světle. Najednou to nebyl jen arogantní a namyšlený, i když inteligentní, spratek. Vnímala ho jako mladého muže, který se zajímal o vše kolem sebe. Později odpoledne po tréninku pozvala Otu zcela bez rozmyslu do kavárny nedaleko policejní stanice. Bylo na něm vidět, jak nerad mluví o sobě. Větší část rozhovoru se proto točila kolem práce. Zajímal se o policejní postupy, komisařka doufala, že je to z důvodu, aby nenavrhoval hacknutí a podobné nezákonné činnosti. Ota se podíval na telefon.

"Lindo musím letět, tak zítra v sedm."

Než stačila odpovědět byl pryč. Došla k baru zaplatit, ale servírka ji řekla, že ten mladý muž již platil když šel na toaletu. Vrátila se na stanici a prošla kolem recepce do garáže pro motorku. Cestu domu si záměrně prodloužila.

Středa ráno

Ota byl v kanceláři opět první, takže na komisařku a detektiva již čekala káva. Trojice se posadila ke stolu. Petr informoval Lindu a Otu o krátké zprávě ze sledování.

"Zatím jen víme, že večer dorazil domu a noc trávil sám."

Zpráva z patologie potvrdila modus operandi. Kromě zlomeného vazu neměla žádná obranná zranění.

"Víme něco dalšího o oběti?"

zeptala se Linda.

"Zatím ne, ale pracuje se na tom"

odpověděl Petr.

"Vlastně to tak úplně není pravda, mám pár informací"

přidal se Ota. Komisařka na něj vrhla vražedný pohled.

"Snad jsem Ti včera vysvětlila postupy ohledně legálního získávání informací, ne?"

Ota se podíval na Petra

"To asi neznamená, děkuji a řekni co jsi zjistil, že?"

Petr se musel kousnout do rtů, aby se nezačal smát.

"Lindo, včera jsem Tě poslouchal pozorně a vše co jsem zjistil je z legálních a veřejně dostupných zdrojů."

V následujících minutách jim Ota řekl co se mu podařilo zjistit na sociálních sítích, google a z dalších zdrojů. Barbora Slezáková byla docela aktivní rozvedená žena, podle facebooku ráda cestovala. Posledních přibližně deset let pracovala jako managerka italské restaurace na Evropské.

"Což je kousek od kanceláře Michala Fajtla"

poznamenal Petr. "Bohužel sledování kanceláře bude problém, ta administrativní budova je plná firem" stihnul dodat, než mu zazvonil telefon. Omluvil se a telefon zvednul až u okna. Hovor netrval dlouho, vrátil se ke stolu.

"To byla hlídka nasazená na podezřelého. Sledovaný odjel z domu a před několika minutami zaparkoval v Motole u golfového klubu."

Komisařka nevěřícně zírala na Petra.

"Buď to není on, nebo má nervy ze železa"

poznamenal Ota.

"Já s Otou zajedu do té restaurace, kde pracovala poslední oběť a zkusíme zjistit, zda tam podezřelého někdo neznal. Ty se zkus poptat v tom golfovém klubu, až odejde"

rozhodla.

"Práce u policie není tak špatná, oběd v italské restauraci zní dobře"

pronesl Ota, když si bral batoh. Komisařčiných očí v sloup si všimnul jen Petr.

Odpolední návštěva italské restaurace nepřinesla Otovi sice oběd, ale dvojice se dozvěděla, že podezřelý ji navštěvoval až třikrát týdně. Většinou na oběd a někdy si bral i jídlo s sebou.

"Včera tady nebyl"

vypověděla servírka po telefonátu s kolegyní z druhé party. Komisařka poděkovala za informace.

"Kdyby jste si ještě na něco vzpomněla, tak tady je má vizitka."

Ota si prohlížel jídelní lístek na barovém pultu.

"Co vzít pizzu do kanceláře?"

"Do kanceláře ještě nejedeme , chci se podívat k domu podezřelého"

sebrala Otovi naděje Linda. Cestou vysvětlila neustále se dotazujícímu Otovi důvody, proč chce i bez povolení k prohlídce vidět dům a okolí podezřelého.

"Vlastně je to prosté. Chci vědět jak vypadá dům a jeho okolí, abych v případě nutnosti věděla, jak se dostat dovnitř a jak rychle by se podezřelý mohl dostat pryč."

Způsobilo to další záplavu otázek, ale překvapivě to komisařce nevadilo. Několikrát projela pomalu kolem vilky z několika možných směrů. Ota zmlknul a snažil se vnímat okolí tak, jak mu komisařka vysvětlila. Cestou zpět do kanceláře Ota již ticho nevydržel.

"Ten Tvůj postup ohledně domu podezřelého připomíná více vojenské než policejní řešení. Kde jsi sloužila?"