Labutí píseň

Poznáme, že se to blíží,

tak, jako labuť, když zpívá,

poznáme, že se to blíží,

jak praví prapíseň tklivá,

poznáme odplouvající

pozemskou tíži,

a kolik času nám zbývá?

Byl už starý a pelichal

ten pes, co přišel na můj  práh,

a já ho tehdy pozval dál,

aby spal u mě, milý brach.

V malé chatrči nad pláží,

kde s nebem splývá oceán,

kam málokdo se odváží,

tam žili my dva – pes a pán.

Poznáme, že se to blíží,

tak, jako labuť, když zpívá,

poznáme, že se to blíží,

jak praví prapíseň tklivá,

poznáme odplouvající

pozemskou tíži,

a kolik času nám zbývá?

Jednoho dne, v sluneční jas,

pes vstal a vlekl se na pláž,

zvíře kožichu zašlých krás,

však moudré víc, než ty sám znáš.

Neví snad nikdo, o čem snil,

když na pláž došel odevzdán,

stál tam a štěkal ze všech sil

na nekonečný oceán.

Poznáme, že se to blíží,

tak, jako labuť, když zpívá,

poznáme, že se to blíží,

jak praví prapíseň tklivá,

poznáme odplouvající

pozemskou tíži,

a kolik času nám zbývá?

Potom se otočil a vyhrabal si v písku jámu.

Lehl si do ní a čekal na svého Stvořitele.

          ***

Poznáme, že se to blíží,

tak, jako labuť, když zpívá,

poznáme, že se to blíží,

jak praví prapíseň tklivá,

poznáme odplouvající

pozemskou tíži,

a kolik času nám zbývá?