Píseň Osamělé hory

Vzdálené už Mlžné hory zříš
a tvé zraky stoupají výš.
Minulý čas rád vidíš zas,
z prachu vstát lesk království.

Pod kameny plamen náš plá
slov bezhlasých, že přijdem snad.
Chci písní svou domov naleznout.
Kdo nás potká, ji bude znát.

Svůj lid do smrti bránit,
svůj lid nenechat hanit.
Nikdy nás nespatříš prchat,
do konce budem se rvát.

Zamčen leží poklad náš,
cestu k němu nepoznáš.
Neustat, držet se starých slov,
dokud nenajdem zlatolesklý kov.

V mlze hor, je temný den,
ležíme. O zlatě sen
se rozplyne, když nevyjdem,
naděje, louč nevzplane.

Dávných dob nám mnoho sil
do srdcí i touhu vlil;
ukraden nám byl Arcikam,
navrácen kéž, to bych si přál.

Musíme vstát a dál se hnát
s písní svou bezednou tmou.

Svůj lid do smrti bránit,
svůj lid nenechat hanit.
Nikdy nás nespatříš prchat,
do konce budem se rvát.

Zamčen leží poklad náš,
cestu k němu nepoznáš.
Neustat, držet se starých slov,
dokud nenajdem zlatolesklý kov.

Vzdálených zříš Mlžných kopců chlad…