Dívka, která se vznášela nad zemí

Kdo je ta dívka, která se vznášela nad zemí
když jezdci na bouři zpívali o smutném osamění
v její mysli létaly hromy a blesky
chvílemi záblesky světla dharmy
kdo je ta dívka?
je z tohoto světa?

Tančila se smrtí
a chtěla přitom žít
rozpolcenost vzdušných znamení
svoboda, které jsme nedosáhli,
chtěla, aby se já změnilo v my
a ty, lásko, která dusíš, buď prokletá

Její pleť byla průsvitná jako hedvábí
bílé křehké tělo z porcelánu
schizofrenní pohled do prázdných pohárů
chtěla se opít vínem, které přetéká
jako lítost, s níž se sžila

Ztracená v nekonečnu svých utopických představ
dotkla se šílenství světa
konečky svých studených prstů
lehce jako vánek sfoukla svíci naděje
ale svíčka stále hoří
políbila černou trnitou růži a píchla se
krev stéká po bledé kůži
její rty jsou mrazivé
jako dlouhé zimní večery

Skvrny melancholie se vsakují do hlíny
jako ta krev, které má čím dál míň
hořkosladká symfonie,
je čas osedlat koně na cestu do zahrady smíření
probuď se za úsvitu, ženo
přestaň se vznášet nad zemí
a jeď vstříc životu
nevzdávej to