Modrorozpustná

 

 

Chodil s ní do staré cihelny,

Opuštěné

dala soukromí

přála touhám

a komín se červenal

 

Jednou zůstal sám …

pozdě

potmě se vracel k městu

s hlavou v níž jakoby mu rostla druhá,

větší,

                     sám….

 

Druhý den, třetí...

čtvrtý den už jen toulal se městem

a tu viděl jak jde do háje

u kostela…

                    a ne sama.

 

Problém

jak ta kostelní věž

 

Vše končí -

nic nemá smysl.

Stoupal na komín,

v hlavě divné prázdno

 

Nahoře se ohlédl:

sbohem, naposledy

(ale hle: kostelní věž z té

stometrové výšky

byla tak malá…)

                         Malá !

 

Udiven a zamyšlen

slezl opatrně dolů

podívat se zblízka na tu věž,

podívat se         proč...

 

Na půl cestě se setkal

s modrým pohledem.

 

Všechno se v něm rozpustilo